učinichu Židé, aby ho zabili. A9,24 Ale známi učiněni sú Šavlovi úkladové jich, ostřieháchu také i braň ve dne i v noci, aby jej popadli. A9,25 Ale vzemše ho učedlníci v noci, přes zeď pustili sú ho, spustivše v koši. A9,26 A když přijide do Jeruzaléma, pokúšieše přivinúti k učedlníkóm, a všickni báchu se jeho, nevěřiece, by byl učedlníkem. A9,27 Ale Barnabáš pojem ho, uvedl jej k apoštolóm a vypravil jim, kterak na cestě viďal pána a že mluvil jemu a kterak by v Damašku doúfale činil ve jménu Ježíšovi. A9,28 A bieše s nimi vcházeje i vycházeje v Jeruzalémě, doúfale čině ve jméno páně, A9,29 mluvieše také pohanóm a hádáše se Řeky, ale oni hledáchu zabiti jeho. A9,30 To když poznachu bratřie, provodili sú ho do Cezařie a pustili do Tarsu, A9,31zbor zajisté po všem Židovstvu a Galilei a Samaří mějieše pokoj. A vzděláváše se chodě v bázni páně a utěšením ducha svatého naplňováše se.
A9,32 I stalo se jest, že Petr, když přešel všecky, přijide k svatým, jenž přebýváchu v Lydde, A9,33 i nalezl tam člověka jednoho jménem Eneáše, od osmi let na loži ležícieho, jenž bieše dnú zlámaný. A9,34 I vece jemu Petr: „Enea, uzdrav tě Ježíš Kristus, vstaň a ustel sobě.“ A ihned jest vstal. A9,35 I viděli sú jeho všickni, jenž přebýváchu v Lyddě a v Sareně, ješto se obrátili ku pánu. A9,36 Ale v Ioppe bieše jedna učedlnice ménem Tabita, ješto se vykládá Dorkas, ta bieše plna dobrých skutkuov a almužen, kteréž činieše. A9,37 I stalo se jest v těch dnech, že by nemocna jsúci umřela. Kterúžto když omychu, položili ji v večeřadlku. A9,38 A když blízko bieše Lydia vod Ioppe, učedlníci uslyševše, že by byl Petr v něm, poslachu k němu dva muže prosiec, aby se neleňoval přijíti až k nám. A9,39 A vstav Petr, i jide s nimi. A když přijide, vedli sú ho do večeřadlka. I ostúpichu ho všecky vdovy plačíc a ukazujíce sukně a rúcho, kteréž činieše jim Dorkas. A9,40 A kázav všem vyjíti ven Petr, poklek modlil se jest. A obrátiv se k tělu, řekl jest: „Tabita, vstaň!“ Tehda ona otevřela oči a uzřevši Petra, sedla. A9,41 A podav jie ruky, pozdviže jie. A když povola svatých a vdov, oznámil ji živu. A9,42 A známo učiněno jest všem v Iopen, a uvěřili sú mnozí v pána. A9,43 I stalo se jest, že by mnoho dnóv bydlil v Ioppen u jednoho Šimona koželuha.
Desátá
A10,1 Muž pak jeden bieše v Cezaří jménem Cornelius, setník zástupu, jenž slove Veliký, nábožný A10,2a bojící se boha se vší čeledí svú, čině almužny mnohé lidu a modle se bohu vždycky. A10,3 Ten uzřel u vidění zevně jakožto devátú hodinu dne anjela božieho vcházejícieho k němu a řkúcieho jemu: „Kornelí!“ A10,4 A on patře naň, strachem sa poražen, řekl jest: „Co jest, pane?“ I vece jemu: „Modlitvy tvé a almužny vstúpily sú na památku před obličej boží. A10,5 A nynie pošli některé muže do Ioppen a přivolaj Šimona jednoho, jenž přímie má Petr. A10,6 Tenť hospodu má u Šimona jednoho koželuha, jehož jest dóm podlé moře, tenť povie tobě, co by měl činiti.“ A10,7 A když odjide anděl, jenž mluvieše jemu, zavola dvú čeledínú svú a rytieře bojícieho se boha z těch, ješto před ním slúžiece stáváchu. A10,8 Jimž když vypraví všecky věci, posla je do Ioppen. A10,9 Druhého pak dne, když oni cestu činiechu a přibližováchu se k městu, vstúpil jest Petr na svrchnie ponebie, aby se modlil hodinu šestú. A10,10 A když lačněl, chtěl jest pojésti. A připravujícím jemu oběd spadlo jest naň vytrženie mysli A10,11 a uzřel nebe otevřené a sstupujície osudie jedno jakožto prostěradlo veliké čtveroúhelnie, ano se spúštie
