do něho, co by mohlo jeho poškvrniti. Ale které věci z člověka vycházejí, tyť sú, ještoť poskvrňují člověka. Mc7,16 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc7,17 A když vjide do domu od zástupu, tázáchu ho učedlníci jeho podobenství. Mc7,18 I vece jim: „Tak i vy bez rozomu ste, nerozomiete, že všecko zevnitř vcházeje do člověka, nemuož jeho poskvrniti, Mc7,19 neb jest nevešlo v srdce jeho, ale v břicho a na záchod vycházie, čistie všecky pokrmy?“ Mc7,20 Ale pravieše, že které věci z člověka vycházejí, ty poškvrňují člověka: Mc7,21 Neb od vnitř srdce lidského myšlenie zlá pochodie, cizolostva, smilstva, vraždy, Mc7,22 krádežové, lakomstva, zlosti, lest, nestyďatost, oko zlé, rúhanie, pýcha, bláznovstvie, Mc7,23 všecky tyto věci zlé od vnitř pochodie a poškvrňují člověka.
Mc7,24 A odtud vstav, odjide do končin tyrských a sidonských. A všed do domu, chtieše, aby žádný nezvěďal, a nemohl se jest tajiti. Mc7,25 Neb žena ihned, jakž uslyšala o něm, jejiežto dcera mějieše ducha nečistého, vešla jest a padla k nohám jeho. Mc7,26 A bieše žena pohanská Syrosenisa rodem, i prosieše jeho, aby ďábelstvie vyvrhl ze dcery jejie. Mc7,27 Kterýžto řekl jie: „Nechť se dřieve nasytie synové, neb nenie dobré vzieti chléb synuov a vrci psóm.“ Mc7,28 A ona odpovědě a die jemu: „Ovšem, pane, však i štěňátka jedie z drobkuov dietek pod stolem.“ Mc7,29 I vece jie: „Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelstvie ze dcery tvé.“ Mc7,30 A když odjide do domu svého, naleze děvečku, ana leží na loži, a ďábelstvie, ano vyšlo.
Mc7,31 A opět vyšed z končin tyrských, přijide přes Sidon k moři Galilejskému prostředniemu končinami desieti měst. Mc7,32 přivedú jemu hluchého a němého a prosiechu jeho, aby naň vložil ruku. Mc7,33 A vyved jej súkromě z zástupu, pusti prsty své v uši jeho a plinuv, dotče se jazyka jeho. Mc7,34 A vzhléd k nebi, vzdechl jest i vece jemu: „Efeta“, jenž jest „otevři se.“ Mc7,35 A ihned otevřeny sú uši jeho a rozvázán jest svazek jazyka jeho, a mluvieše právě. Mc7,36 I přikázal jim, aby nižádnému nepravili. A čím více jim přikazováše, tiem viece rozhlašováchu Mc7,37 řkúce: „Dobře jest všech věcí učinil, hluchým učinil, aby slyšeli, a němým, aby mluvili.“
VIII.
Mc8,1 V těch dnech když zástup mnohý bieše s Ježíšem, aniž sú měli, co by jedli, svolav učedlníky vece jim: Mc8,2 „Líto mi jest zástupu, neb, aj, již tři dni trvají se mnú, a nemají, co by jedli. Mc8,3 A pustím li je lačny do domuov jich, zhynúť na cestě, neb někteří z nich z daleka sú přišli.“ Mc8,4 I odpověděli sú jemu učedlníci jeho: „Odkud tuto kto bude moci nasytiti chleby na púšti?“ Mc8,5 I otáza jich: „Kolik chlebuov máte?“ Kteřížto řekli sú: „Sedm.“ Mc8,6 I přikáza zástupu siesti na zemi a vzem sedm chlebuov, dieky učinil a lámal a dáváše učedlníkóm, aby přiložili, i přiložili sú zástupu. Mc8,7 A mějiechu rybiček nemnoho, i těch jest požehnal a kázal přikládati, Mc8,8 a jedli sú a nasyceni sú. A zdvižechu, což zbýváše drobtuov sedm košuov. Mc8,9 A biechu, ješto sú jedli, jakožto čtyři tisíce, i rozpustil je.
Mc8,10 A ihned vstúpil na lodí s učedlníky svými, přijde do krajin dalmatských. Mc8,11 I vyšli sú zákonníci i počechu rozmlúvati s ním, hledajíc od něho znamenie z nebe,
