poněvadž to, co se vyprazdňuje, skrze slávu jest mnoho viece to, což zuostává, v slávě jest. 2 C3,12 Protož majíce takovú naději, mnohého doúfanie požíváme, 2 C3,13 a ne jako Mojžieš kladieše zástěru na tvář svú, aby nepatřili synové izrahelští na tvář jeho, ješto se vyprazdňuje, 2 C3,14 ale zatměni sú smyslové jich, neb až do dnešnieho dne táž zástěra, když se čte starý zákon, zuostává neodkryta, neb v Kristu bývá vyprázdněna. 2 C3,15 Ale až do dnešnieho dne, když se Mojžieš čte, zástěra položena jest na srdce jich, 2 C3,16 ale když se obrátie ku pánu, odjata bude zástěra. 2 C3,17 Neb buoh duch jest, a kdež duch boží, tu svoboda. 2 C3,18 Ale my všickni odkrytú tváři slávu páně spatřujíce, v týž obraz býváme proměněni od světlosti v světlost jako od ducha páně.
Čtvrtá
2 C4,1 Protož majíce tu službu, podlé které milosrdenstvie sme došli, nehyneme, 2 C4,2 ale odřiekáme se tajnosti hanby, nechodiece v chytrosti ani cizoložiece slovem božím, ale v zevení pravdy porúčejíce se ke všelikému svědectví lidskému před bohem. 2 C4,3 Pakli také přikryto jest čtenie naše, v těch, ješto hynú, jest přikryto, 2 C4,4 v nichžto buoh tohoto světa oslepil mysli nevěrných, aby se jim nesvietila světlost čtenie slávy Kristovy, jenž jest obraz boha nevídajícieho. 2 C4,5 Neb nekážem sami sebe, ale Ježíše Krista, pána našeho, a se sluhy vaše skrze Ježíše. 2 C4,6 Neb buoh, jenž jest řekl, aby z temnosti světlo se zasvietilo, ten se jest osvietil v srdcích našich k osviecení uměnie jasnosti božie v tváři Krista Ježíše. 2 C4,7 Ale máme poklad tento v osudích hliněných, aby vysokost naše byla z moci božie, a ne z nás. 2 C4,8 Ve všech věcech zámutek trpíme, ale nestýskáme sobě, chudneme, ale nebýváme opuštěni, 2 C4,9 protivenstvie trpíme, ale nebýváme ostaveni, ponižujeme se, ale nebýváme pohaněni, v nebezpečenstvie poddáni, ale nehyneme, 2 C4,10 vždycky umrtvenie Ježíšovo na těle našem nosiece, aby i život Ježíšuov na tělech našich zeven byl. 2 C4,11 Neb vždycky my, jenž sme živi, na smrt vydáni býváme pro Ježíše, aby život Ježíšuov zeven byl na těle na našem smrtedlném. 2 C4,12 Protož smrt své dielo dělá v nás, ale život v vás. 2 C4,13 A majíce téhož ducha viery, jakož psáno jest: Věřil sem, protož sem mluvil, a my věříme, protož i mluvíme 2 C4,14 vědúce, že ten, jenž vzkřiesil Ježíše, i nás s Ježíšem vzkřiesí a postaví s vámi. 2 C4,15 Neb všecky věci pro vás, aby milost hojná skrze mnohé diek činěnie rozmohla se v chválu boží, 2 C4,16 protož nehynem. Ale ač koli ten člověk náš, kterýž zevnitř jest, ruší se, však ten, jenž vnitř jest, obnovuje se den ode dne. 2 C4,17 Neb to, což nynie krátko jest a lehké, zamúcenie našeho nad mieru, u vysokosti věčné slávy břiemě dělá v nás, 2 C4,18 nemajíce zřenie k těmto věcem, kteréž se vidie, ale kteréž se nevidie. Neb které věci se vidie, časné sú, ale které se nevidie, věčné sú.
Pátá
2 C5,1 Vieme zajisté, že ač zemský duom náš tohoto přiebytka bude zkažen, že vzdělánie z boha máme, duom ne rukú udělaný, ale věčný v nebesiech. 2 C5,2 Neb za to i vzdycháme, žádajíce se obléci v přiebytek náš, kterýž z nebe jest, 2 C5,3 ač však oblečení a ne nazí nalezeni budem. 2 C5,4 Neb i my, kteříž sme v
