slyšal sem jiného anděla řkúcieho: „Také, pane bože všemohúcí, praví a spravedliví súdové tvoji.“ Ap16,8 A čtvrtý anjel vylil báni svú na slunce, i dáno jest jemu vedrem trápiti lidi a ohněm, Ap16,9 i vadli sú lidé vedrem velikým. A porúhali se jménu božiemu, jenž má moc nad těmi ranami, aniž sú činili pokánie, aby jemu vzdali chválu. Ap16,10 A pátý anděl vylil báni svú na stolici šelmy, i učiněno jest královstvie jejie tmavé a jedli sú jazyky své pro bolest Ap16,11 a rúhali sú se bohu nebeskému pro bolesti a pro rány své a nečinili sú pokánie z skutkóv svých. Ap16,12 A šestý anděl vylil báni svú na řeku tu velikú Eufraten a vysušil vodu její, aby připravena byla cesta králóm od východu slunce. Ap16,13 I viděl sem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka duchy tři nečisté v podobenství žab vyjíti, Ap16,14 neb sú duchové ďábelští činiece divy a pocházejí k králóm všie země shromažditi je do boje ke dni velikému všemohúcieho boha. Ap16,15 Aj, přijdu jako zloděj: blahoslavený, ktož bdí, a ostřiehá rúcha svého, aby nahý nechodil a aby neviděli hanby jeho. Ap16,16 I shromaždi je na miesto, jenž slove židovský Ermagedon. Ap16,17 A sedmý anděl vylil báni svú v povětřie, i vyjide hlas veliký z chrámu od stolice řka: „Stalo se jest.“ Ap16,18 I staly sú se blýskoty a hlasové a hřímanie a země třesenie stalo se veliké, kteraké nikdy nebylo, jakž sú lidé byli na zemi, takové země třesenie tak veliké. Ap16,19 A učiněno jest město veliké na tři strany a města pohanská padla sú. A Babylon veliký přišel v pamět před boha, aby dal jemu kalich vína rozhněvánie hněvu jeho. Ap16,20 A všeliký ostrov utekl jest a hory nejsú nalezeny Ap16,21 a krúpy veliké jakožto závažie sstúpily sú s nebe na lidi. I rúhali sú se lidé bohu pro ránu krup těch, neb veliká učiněna jest převelmi.
XVII.
Ap17,1 I přijide jeden z sedmi andělóv, jenž měli sedm bání, a mluvil jest se mnú řka: „Poď a ukáži tobě zatracenie nevěstky veliké, kteráž sedí nad vodami mnohými, Ap17,2 s níž smilnili sú králové zemští a opojeni sú králové zemští a opojeni sú ti, jenž přebývají na zemi vínem smilstva jejieho.“ Ap17,3 I vzal mě v duchu na púšť, i viděl sem ženu sedící na šelmě črvené, plné jmen rúhavých, majíci hlav sedm a rohóv deset. Ap17,4 A žena odiena bieše zlatohlavem a črvencem a pozlacena zlatem a kamenem drahým i perlami, majíci koflík zlatý v ruce své plný ohavností a nečistoty smilstva jejieho, Ap17,5 a na čele jejiem jméno napsané tajemstvie Babylon veliký, máti smilstvie a ohavnosti zemských. Ap17,6 A viděl sem ženu opilú ze krve svatých a ze krve mučedlníkóv Ježíšových. I podivich se, když sem ji uzřel podivením velikým.
Ap17,7 I řekl mi anděl: „Proč se divíš? Já tobě poviem tajemstvie ženy i šelmy, kteráž ji nese, jenž má hlav sedm a rohóv deset. Ap17,8 Šelma, kterúž viděl, byla jest, a nenie, a má vyjíti z propasti a v zahynutie pójde. I budú se diviti přebývající na zemi, jichž nejsú napsána jména v knihách života od ustavenie světa, vidúce šelmu, kteráž bieše, a nenie. Ap17,9 A tento jest smysl, kto má múdrost: Sedm hlav sú, sedm hor, na nichž žena sedí, a králóv sedm sú. Ap17,10 Pět jich padlo, jeden jest a druhý ještě nepřišel, a když přijde, musí on krátký čas býti. Ap17,11 A šelma, kteráž bieše, a nenie, a ona osmá jest a z těch sedmi jest a v zahynutie jde. Ap17,12 A deset rohóv, kteréžs viděl, deset králóv sú, jenž královstvie ještě nepřijali sú, ale moc jakžto králové jedné hodiny vezmú po šelmě. Ap17,13 Ti jednu radu mají a sílu i moc svú šelmě dadie. Ap17,14 Ti s beránkem bojovati
