kdež o jednotě trojice svaté v Prvnie Janově epištole čtem býti položeno, v niež také od nevěrných vykladačóv shledali sme od pravdy viery mnoho býti poblúzeno, jména toliko tři, to jest vody, krve a ducha, v tom svém vykládaní kladúce, ale otce a slova i ducha svědectvie opúštějíce, v nichž najviece i křesťanská viera se tvrdí, i otce a syna i ducha svatého jedna podstata božstvie se dovodí. V jiných pak epištolách, kterak mnoho naše vyloženie jest rozděleno od jiných, opatrnosti toho, ktož čte, ostavujem. Ale i ty, panno Kristova Eustochium, když ode mne snažnějie písma pravdy hledáš, starost mú některak zubóm závistivých k kúsaní vydáváš, ješto mě falešníkem a porušitelem písma svatého nazývají. Ale já v takém skutku ani se strachuji závisti nepřátel mých, ani pravdy písma svatého těm, jenž žádají, zatajím.
Kapitola prvá. Kanonika svatého Jakuba
Ja1,1 Jakub boží a pána našeho Jezukrista sluha, dvanácti pokolení, ješto sú v rozptýlení, pozdravenie. Ja1,2 Všelikú radost mějte, bratřie moji, když v rozličná pokušenie upadnete Ja1,3 vědúce, že zkušenie viery vašie trpělivost činí. Ja1,4 A trpělivost skutek dokonalý má, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nedostatku nemajíce. Ja1,5 A pakli kto z vás potřebuje múdrosti, žádajž jie od boha, jenž dává všem hojně, a nemá za zlé, a bude jemu dáno. Ja1,6 Ale žádaj u vieře nic nepochybuje, neb ktož pochybuje, podoben jest vlnobití morskému, ješto se od větru hýbá a okolo vznášie. Ja1,7 Protož nedomnievaj se člověk ten, by co vzal od pána. Ja1,8 Muž dvojieho úmysla neustavičný jest na všech cestách svých. Ja1,9 Ale chlub se bratr pokorný v povýšení svém Ja1,10 a bohatý v ponížení svém, neb jako květ senný pomine. Ja1,11 Vyšlo jest zajisté slunce s horkostí a usušilo seno a květ jeho spadl a krása pěknosti jeho pominula. Tak i bohatý na cestách svých vadne. Ja1,12 Blahoslavený muž, jenž snášie pokušenie, neb když zkušen bude, přijme korunu života, kterúž zaslíbil buoh těm, ktož milují jeho. Ja1,13 Žádný, když bývá pokúšen, neřiekaj, že by od boha byl pokúšen, neb bóh nenie pokušitel zlých věcí, on zajisté žádného nepokúšie, Ja1,14 ale jeden každý bývá pokúšen od žádosti své, odtržen sa a přilúzen. Ja1,15 Potom žádost když počne, urodí hřiech, a hřiech když dokonán bude, urodí smrt. Ja1,16 Protož neroďte blúditi, bratřie moji najmilejší. Ja1,17 Všeliké dánie najlepšie a všeliký dar dokonalý s hory jest, sstupující od otce světlosti, u něhož nenie proměněnie, ani rozličných úmysluov zastieněnie, Ja1,18 neb dobrovolně urodil jest nás slovem pravdy, abychom byli počátek některý stvořenie jeho.
Ja1,19 Viete, bratřie moji najmilejší. Budiž zajisté každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení a zpozdilý k hněvu, Ja1,20 neb hněv muže spravedlnosti božie nečiní. Ja1,21 Protož odvrhúce všelikú nečistotu a hojinost zlosti, v tichosti přijměte vsáté slovo, kteréž móž spasiti duše vaše. Ja1,22 Buďte činitelé slova, ne posluchači toliko, klamajíce sami se, Ja1,23 neb ač kto posluchač jest slova, a ne činitel, ten přirovnán bude muži znamenajíciemu obličej narozenie svého v zrcadle. Ja1,24 Neb znamenal se jest a odšel a ihned zapomenul, kteraký by byl. Ja1,25 Ale ktož prozří v zákoně dokonalé svobody a zuostane v něm, neposluchač zpomínající učiněn, ale činitel skutku, ten blahoslavený v skutku svém bude. Ja1,26 A pakli kto
