žalovati Terkulius řka: „Když ve mnohém pokoji své řeči jednáme skrze tě A24,3 a mnohé věci opravují se skrze tvú rozšafnost, vždycky a všudy přijímáme, ó najlepší Felix se všelikým děkováním. A24,4 Ale abych déle neprodlil, tebe prosím, bratře, nás přeslyš pro tvú dobrotu. A24,5 Nalezli sme tohoto člověka na prznitele a zbuřujícieho sváry všem Židóm po všem světě a rozmnožitele róznice roty Nazaretských, A24,6 jenž také i chrám chtěl poškvrniti, kteréhožto popadše chtěli sme podlé zákona našeho súditi. A24,7 Ale přišed Lizias úředník, s mocí velikú vytrhl ho z rukú našich, A24,8 přikázav žalobníkóm jeho k tobě jíti, od něhožto sám súdě budeš moci poznati o těchto všech věcech, z nichž my žalujem naň.“ A24,9 A k tomu se přimlúváchu i Židé praviece, že to tak jest. A24,10 Tehda odpověděl Pavel, když jemu vladař ponuče, aby mluvil: „Od mnohých let věda tě súdci býti tohoto lidu, s dobrú myslí sám za se dosti učiním. A24,11 Neb muožeš poznati, že nenie mně dní viece než dvanácte, jakž sem vstúpil modlit se do Jeruzaléma, A24,12 a ani sú mne v chrámě nalezli hádajícieho se s někým aneb zběhnutie činiecieho zástupu ani v školách, A24,13 ani v městě, aniž toho tobě dovésti mohu, z kterých věcí nynie žalují na mě. A24,14 Ale vyznávám toto tobě, že podlé roty, kterúž nazývaji kacierstvím, tak posluhuji bohu, otci mému, věře všem věcem, kteréž v zákoně v i prorociech psány sú, A24,15 naději maje v boha, ježto i oni čekají vzkřiešenie budúcieho spravedlivých i nepravých. A24,16 V tom i sám se snažuji bez úrazu svědomie mieti k bohu i k lidem vždycky. A24,17 A po mnohých letech chtě almužny činiti mezi lid svój přišel sem i oběti, i sliby, A24,18 v nichž sú mě nalezli očištěna v chrámě ne zástupem ani s hlukem, i chopili sú mě křičiece a řkúce: Drž, drž nepřietele našeho! A24,19 A někteří z Azie Židé, jenž nynie měli sú před tebú státi a žalovati, měl li by kto co proti mně, A24,20 aneb nechť tito sami povědie, nalezli sú, co na mně nepravosti. A24,21 Když sem stál v radě, jediné toliko o jednom hlasu tomto, jímž sem volal, mezi nimi stoje, že o vzkřiešení mrtvých já súzen bývám od vás dnes.
A24,22 Tehda Felix odložil jim delší čas, jistě vědě o té cestě řka: „Když úředník Lizias sstúpí, tehdy vás vyslyším.“ A24,23 I kázal setníkovi ostřéhati jeho a mieti pokoj a aby nižádný z jeho nebránil posluhovati jemu. A24,24 A po několiko dnech přišel Felix s Druzillú, s ženú svú, jenž bieše Židovka, i povolal Pavla a slyšal od něho vieru, kteráž jest v Krista Ježíše. A24,25 A když on mluvieše o spravedlnosti a o čistotě a o budúciem súdu, třasa se Felix odpovědě: „Jdi nynie, kamť se zdá, a v čas potřebný povolám tebe,“ A24,26 také i naděje se, že by jemu peniezi dáni od Pavla, protož i často povolávaje, mluvieše s ním. A24,27 A když sta se dvě létě naplnile, přijal jest Felix náměstka portského, Festa. A chtě se Židóm slíbiti Felix, ostavil jest Pavla vězněm.
XXV.
A25,1 Tehda Festus když přijide do vlasti té, po třech dnech vstúpil jest do Jeruzaléma od Cezaree, A25,2 i přistúpichu k němu kniežata kněžská a první z Židóv proti Pavlovi. A25,3 A prosiechu ho žádajíce milosti proti němu, aby kázal ho přivésti do Jeruzaléma, ukládajíce o něm, aby jej zabili na cestě. A25,4 Ale Festus odpověděl: „Chci, aby Pavel chován byl v Cesarei, a sám,
