svých. A14,16 A zajisté bez svědectvie sám se ostavil, dobré věci, s nebe dávaje deště a časy požitečné naplňuje pokrmem a veselím srdce vaše.“ A14,17 A to povědě vše, ledva ukrotichu zástupy, aby jim neobětovali.
A14,18 A zatiem přijidechu do Antiochie a z Ikonium Židé a poradivše zástupóm kamenujíce Pavla, vytáhli sú ho ven před město, domnievajíce se ho mrtva býti. A14,19 Ale když jej obstúpichu učedlníci, vstav šel jest do města a nazajtřie šel s Barnabášem do Derben. A14,20 A když kázáchu čtenie tomu městu a přiechu mnohé, vrátili sú se do Lystry a do Ikonium a do Antiochie, A14,21 potvrzujíce duši učedlníkóv a napomínajíce, aby zuostali u vieře, a praviece, že skrze mnohé zamúcenie musíme vjíti do královstvie božieho. A14,22 A když ustavichu jim po všech zbořiech kněžie a modléchu se s posty, poručichu je pánu, v něhož sú uvěřili. A14,23 A prošedše Persidi, přišli sú do Pamfilie A14,24 a mluviece v Pergem slovo božie. Sstúpili sú do Itálie A14,25 a odtud plaviechu se do Antiochie, odkudž dáni biechu milosti božie k úřadu tomu, kterýž sú vyplnili. A14,26 A když sú přišli a shromaždili zbor, počechu rozprávěti, co jest bóh s nimi učinil, že jest otevřel pohanóm dveře viery. A14,27 I bydléchu tu nemalý čas s učedlníky.
XV.
A15,1 A někteří vstúpivše od Židovstva, učiechu bratřie, že: „Jediné, leč se budete obřezovati podlé obyčeje Mojžiešova, nemóžete býti spaseni.“ A15,2 A když se stal svár nemalý od Pavla a Barnabáše proti nim, ustavili sú, aby vstúpili Pavel a Barnabáš a někteří jiní z jiných k apoštolóm a k starším do Jeruzaléma o tu pohádku. A15,3 Tehda oni, vyprovozeni súc od zboru, jidechu skrze Fenicen a Samaří, vypravujíce obcovánie pohanóv i činiechu radost velikú všem bratřím. A15,4 Ale když přijidechu do Jeruzaléma, přijeti sú od zboru a od apoštoluov i od starších zvěstujíce jim, kterak mnoho dobrého učinil s nimi bóh. A15,5 I povstali sú někteří z kacierstva z zákoníkóv, ješto biechu uvěřili, praviece, že musíme se obřezovati a zachovávati zákon Mojžiešóv.
A15,6 I sjidechu se apoštolé a starší, aby opatřili o tom slovu. A15,7 A když bylo veliké přeptánie na to, vstav Petr řekl jest k nim: „Mužie, bratřie, vy viete, že od starších dňóv bóh mě vyvolil mezi vámi, aby skrze usta má slyšeli pohané čtenie a věřili. A15,8 A ten, jenž zná srdce, bóh, svědectvie jest vydal, dav jim ducha svatého jako i nám, A15,9 a nic nedělí mezi námi a mezi nimi vieru, očišťuje srdce jich. A15,10 Protož nynie co pokúšiete boha vložiti jho na šíji učedlníkóv, kteréhož ani otcové naši, ani my nemohli sme nésti? A15,11 Ale věříme, že skrze milost pána Ježíše budem spaseni jako i oni.“ A15,12 I mlčelo jest všecko množstvie a poslúcháchu Barnabáše a Pavla rozprávějíc, kterak by bóh veliké činil divy a zázraky mezi pohany skrze ně. A15,13 A když mlčiechu, odpověděl Jakub řka: „Mužie, bratřie, slyšte mě! A15,14 Šimon jest vypravil, kerak bóh najprvé navštievil, aby vzal lid z pohanóv jménu svému. A15,15 A tomu se sjednávají slova prorokóv, jakož psáno jest: A15,16 Potom navrátím se a vzdělám stánek Davidóv, kterýž byl padl, a zrušené věci jeho opět vzdělám a vyzdvihnu jej, A15,17 aby hledali jiní lidé pána i všickni národové, nad kterýmiž vzýváno jest jméno mé, die pán. Čině tyto věci, A15,18 známo jest od věku pánu dielo jeho. A15,19 Protož já to súdím, aby nebylo překaženo těm, jenž z pohanóv obracujíci se ku pánu, A15,20 ale psáti jim, aby se zdrželi od poškvrnění podobizn a od smilstva a od udávených věcí i od krve. A15,21 Neb Mojžieš od dávných časuov má ve všelikých městech, jenž by ho kázali
