pověst jeho ihned do každé krajiny galilejské.
Mc1,29 A ihned vyšedše z školy, přišli sú do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. Mc1,30 Ale ležieše svekruše Šimonova zimnici trpiec, a ihned povědě jemu o nie. Mc1,31 A přistúpiv dotekl se jie, a ihned osta jie zimnice a posluhováše jim.
Mc1,32 A když byl večer, když zašlo bieše slunce, nosiechu k němu všecky, ješto se zle mějiechu i ďábelstvie majíce. Mc1,33 A bieše všecko město shromazdilo se ke dveřóm, Mc1,34 i uzdravil jest mnohé, kteříž trápeni biechu rozličnými neduhy a ďábelstvie mnohá vymietáše. A nepřepúštieše jim mluviti, neb vědiechu jeho býti Kristem.
Mc1,35 A na úsvitě velmi ráno vstav, vyšed odšel jest na pusté miesto, a tu se modléše. Mc1,36 I šel jest za ním Šimon a kteří s ním biechu, Mc1,37 a když nalezechu jeho, řekli sú, že všickni hledají tebe. Mc1,38 I vece jim: „Poďme do blízkých vesnic, abych i tam kázal, neb sem k tomu přišel.“ Mc1,39 I bieše v školách jich i ve všie Galilei.“ A ďábelstvie vymietaje.
Mc1,40 I přijide k němu malomocný, prose jeho, a poklek na kolenú, řekl jest: „Chceš li, muožeš mě očistiti.“ Mc1,41 A Ježíš slitovav se nad ním, ztáhl jest ruku svú a dotekl se jeho, vece jemu: „Chci, budiž čist.“ Mc1,42 A když to řekl, ihned odstúpilo od něho malomocenstvie jeho a očištěn jest, Mc1,43 a pohrozil jest jemu. A ihned vyvrže jeho Mc1,44 a řekl jemu: „Viz, aby nižádnému nepravil, ale jdi, ukaž se kniežeti kněžskému a obětuj za očištěnie tvé, které věci přikázal jest Mojžieše na svědectvie jim.“ Mc1,45 A on vyšed, poče kázati a ohlašovati řeč, tak že již nemožieše do města zjevně vjíti, ale vně na miestech pustých býti. I scháziechu se k němu otevšad.
II.
Mc2,1 A opět všel jest do Kafarnaum po dnech. Mc2,2 I uslyšáno jest, že by v domu byl. I sešli sú se mnozí, tak že nemožiechu ani do dveří, a mluvieše jim slovo. Mc2,3 A nesúce dnu trpícieho, přišli sú k němu, kterýžto ode čtyř nesen bieše. Mc2,4 A když nemožechu podati jemu jeho pro zástup, obnažili sú střechu, kdež bieše, a otevřevše spustili sú lože, na němž dnu trpící ležieše. Mc2,5 A když uzře Ježíš vieru jich, vece dnu trpíciemu: „Synu, odpušťujíť se tobě hřiechové.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mistruov sediece a mysléce v srdcích svých: Mc2,7 „Co tento tak mluví, rúhá se? Kto muož odpustiti hřiechy? Jedné sám buoh!“ Mc2,8 To ihned poznav Ježíš duchem svým, že by tak myslili mezi sebú, die jim: „Co tyto věci myslíte v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snáze řéci dnu trpíciemu: Odpušťují se tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň, vezmi lože své a choď. Mc2,10 abyšte věděli, že moc má na zemi syn člověka odpustiti hřiechy.“ Vece dnu trpíciemu: Mc2,11 „Tobě pravím, vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ Mc2,12 A ihned on vstal jest, a zdvih lože, odjide přede všemi, tak že se diviechu všickni a chváléchu boha řkúce, že sme nikdy tak neviděli.“
Mc2,13 I vyšel jest opět k moři a veškeren zástup přicházieše k němu a učieše je. Mc2,14 A když pomíjieše, uzřel jest Levi Alfeova sedícieho na cle, i vece jemu: „Poď za mnú.“ A vstav šel jest za ním. Mc2,15 I stalo se jest, když stoléše v domu jeho, mnozí zevní hřiešníci a hřiešníci spolu stoléchu s Ježíšem a s učedlníky jeho, neb biechu mnozí, jenž následováchu jeho. Mc2,16 Ale mistři a zákonníci vidúce, že by jedl s zevnými hřiešníky a s hřiešníky, praviechu učedlníkóm jeho: „Proč [s ]text doplněný editoremzjevnými hřiešníky a hřiešníky
