L11,37 A když mluvieše, prosil jest ho jeden zákonník, aby obědval u něho. A všed sede za stuol. L11,38 Ale zákonník poče za zlé v sobě maje, řéci: „Proč by se neumyl před obědem?“ L11,39 I vece pán k němu: „Nynie vy, zákonníci, což zevnitř jest čieše a mísy, čistíte, ale což vnitř jest vašeho, plno jest lúpeže a nepravosti. L11,40 Blázni, však ten, ješto jest učinil to, co zevnitř jest, také L11,41 i to, což vnitř jest, učinil jest. Ale však což vám zbývá, dávajte almužnu, a aj, všecky věci čisté sú vám. L11,42 Ale běda vám, zákonníci, jenž desátky dáváte, mátu a rútu i všelikú zelinu, a opúštiete súd a lásku boží, tyto zajisté věci měli ste činiti a oněch neopúštěti. L11,43 Běda vám, zákonníkóm, jenž milujete prvnie stolice v školách a pozdravovánie na tržišti. L11,44 Běda vám, jenž ste jako hrobové, ješto nejsú zevní, a lidé chodiece, svrchu nevědie.“
L11,45 A odpověděv jeden z učených v zákoně, vece jemu: „Mistře, tyto věci pravě, také nám hanbu činíš.“ L11,46 Ale on vece: „I vám, v zákoně učeným běda, neb obtěžujete lidi břemeny, kterýchž nésti nemohú, a sami prstem vaším nedotýkáte se břemen! L11,47 Běda vám, jenž zděláváte hroby prorocké, a otcové vaši zhubili sú je. L11,48 Jistě svědčíte, že přivolujete skutkóm otcuov vašich, neb zajisté oni sú je zbili, a vy vzděláváte hroby jich. L11,49 Protož i múdrost božie řekla: „Pošli k nim proroky a apoštoly, a z těch zabijí a puditi budú, L11,50 aby shledána byla krev všech prorokuov, kteráž vylita bude od ustavenie světa od pokolenie tohoto L11,51 ode krve Abele až do krve Zachariáše, jenž jest zahuben mezi oltářem a domem. Tak pravi vám, požádáno bude od pokolenie tohoto. L11,52 Běda vám v zákoně učeným, jenž vzeli ste klíč uměnie, sami ste nevešli, a těm, kteří sú vcházeli, bránili ste.“ L11,53 A když ty věci k nim pravieše, počeli sú zákonníci a v zákoně učení těžce se protiviti a usta jeho zacípati z mnohých věcí, L11,54 lákajíce jeho a hledajíce popadnúti něco z ust jeho, aby ho obžalovali.
Kapitola XII.
L12,1 A když mnozí zástupové stáchu vuokol, tak že se vespolek tlačili, poče řéci k učedlníkóm svým: „Pilně se ostřiehajte od kvasu zákonničieho, jenž jest pokrytstvie. L12,2 Nic zajisté nenie přikryto, ješto by nebylo zjeveno, ani skryto, ješto by nebylo zvěděno. L12,3 Neb které věci ve tmách ste pravili, na světle bude mluveno, a co v uši mluvili ste na ložích, kázáno bude na střechách. L12,4 Ale pravím vám, přátelóm svým, abyšte se nestrachovali od těch, kteříž zabíjejí tělo, a potom nemají, co by viece učinili. L12,5 Ale ukáži vám, koho byšte se báli, bojte se toho, kterýž když zabie, má moc poslati do pekelného ohně, protož pravi vám, toho se bojte. L12,6 Však pět vrabcuov prodávají za dva šarty a jeden z nich nenie v zapomenutí před bohem. L12,7 Ale i vlasové hlavy vašie všickni zečteni sú, protož neroďte se báti, mnohých vrabcuov lepší ste vy. L12,8 Zajisté pravím vám, každý ktož koli vyzná mě před lidmi, i syn člověka vyzná jeho před anjely božími. L12,9 Ale ktož zapří mne před lidmi, zapřien bude před anjely božími. L12,10 A každý, ktož die slovo proti synu člověka, odpuštěno bude jemu. Ale ktož by se proti duchu svatému rúhal, nebude odpuštěno. L12,11 A když povedú vás do žalářóv a k zprávcém a mocným, neroďte pečlivi býti, kterak aneb co byste odpoviedali aneb co byste pravili, L12,12 neb duch svatý naučí vás v tu hodinu, které věci měli byste praviti.“
