co by učinili jemu, neb vešken lid snažen bieše poslúchaje jeho.
Kapitola XX.
L20,1 I stalo se jest jeden den, když učieše on lid v chrámě a kázáše, i sjidechu se kniežata kněžská a mistři s staršími L20,2 i řkú, praviece k němu: „Pověz nám, v které moci tyto věci činíš, aneb kto jest, jenž dal tobě tuto moc?“ L20,3 A odpověděv vece k nim: „Otáži vás i já jednoho slova, odpovězte mi: L20,4 Křest Januov z nebe li bieše, čili z lidí“ L20,5 A oni mlčéchu, v sobě řkúce, že dieme li z nebe, dieť nám: Proč ste tehdy nevěřili jemu? L20,6 A pakli dieme z lidí, vešken lid ukamenuje nás, neb jistí sú Jana prorokem býti.“ L20,7 A odpověděli sú, že by nevěděli, odkud by byl. L20,8 I vece jim Ježíš: „Anižť já vám poviem, v které moci tyto věci činím.“
L20,9 I poče k lidu praviti podobenstvie toto: Člověk jeden štěpil vinnici a osadil ji vinaři a sám byl na cestě pohostinu za mnoho časóv. L20,10 A v čas poslal k vinařóm sluhu, aby z ovoce vinice dali jemu, kteřížto zmrskavše pustili sú ho prázna. L20,11 I přidal jest druhého sluhu poslati, a oni také toho zmrskavše a utrápivše haněním, pustili sú prázna. L20,12 I přidal třetieho poslati, kteřížto i toho ranivše, vyvrhli sú. L20,13 Tehda řekl pán vinice: Co učiním? Pošli syna mého milého, snadť když toho uzřie, styděti se budú. L20,14 Kteréhožto když uzřechu vinaři, myslili sú v sobě řkúce: Zabíme jeho, aby bylo naše dědictvie. L20,15 A vyvrhše jej ven z vinice, zabili sú. Protož co učiní pán vinice? L20,16 Příde a zahubí vinaře ty, a dá vinici jiným.“ To uslyševše řekli sú jemu: „Nestaň se to.“ L20,17 Ale on zezřev na ně, vece: „Což tehdy jest to, což psáno jest: Kámen, kterýž zavrhli sú stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní, L20,18 každý, ktož padne na kámen ten, ztepe se, ale na kohož padne, zetře jej.“ L20,19 I hledáchu kniežata kněžská a mistři uvrci naň rúče v tu hodinu, ale báli sú se lidu. Neb sú poznali, že by k nim pravil podobenstvie toto.
L20,20 A úklad učinivše, poslali sú lákajíce, kteříž by se spravedlivými zamyslili, aby ho popadli v řeči a dali jej kniežetství a moci vladařově. L20,21 I otázali sú se jeho řkúce: „Mistře, vieme, že právě pravíš a učíš a nepřijímáš osob, ale v pravdě cestu boží učíš. L20,22 Slušie li nám dan dávati ciesaři, čili nic?“ L20,23 A poznav lest jich, řekl jim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi peniez: čí má ráz a svrchu napsánie?“ Odpověděvše vecechu: „Ciesařuov.“ L20,25 I vece jim: „Protož dajte, které věci sú ciesařovy, ciesaři, a které božie, bohu.“ L20,26 I nemohli sú slova jeho tresktati před lidem, a diviece se v otpovědi jeho, mlčeli sú.
L20,27 I přistúpili sú někteří saducejští, ješto zapierají, by bylo vzkřiešenie, a otázali ho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest napsal nám, umřel li by něčí bratr maje ženu a byl bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za ženu a zbudil siemě bratru svému. L20,29 Protož sedm bratruov bylo a první pojal ženu a umřel bez dětí. L20,30 I pojal ji druhý a umřel bez synuov L20,31 a třetí pojal ji též i všech sedm, a neostavili sú semene a zemřeli sú. L20,32 Najposléz po všech umřela jest žena. L20,33 Protož na vzkřiešení čie z nich bude žena, neb zajisté sedm měli sú ji za ženu?“ L20,34 I vece jim Ježíš: „Synové tohoto světa ženie se a dávají se na svadby, L20,35 ale oni, kteříž budú hodni jmění onoho světa a vzkřiešenie mrtvých, ani se vdávají, ani pojímají žeň, L20,36 aniž zajisté viece budú moci umřieti. Neb rovni anjelóm sú a synové sú boží, poněvaž sú synové
