Rytieři pak, když jej ukřižovali, vzali sú rúcho jeho a učinili čtyři částky, jednomu každému rytieři třísku. Ale bieše sukně nešitá, od svrchku setkána až doluov. J19,24 Protož řekli sú sami k sobě: „Nerozdierajme jie, ale losujme o ni, čie by byla.“ Aby se písmo naplnilo, kdež die: Rozdělili sú sobě rúcho mé a na rúcho mé los sú metali. Rytieři zajisté to sú učinili. J19,25 Ale stáchu podlé kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho Maria Kleofe a Maria Magdalena. J19,26 Protož když uzřel Ježíš matku a učedlníka, jehož milováše, die matce své: „Ženo, aj, syn tvuoj.“ J19,27 A opět die učedlníkovi: „Aj, matka tvá.“ A z té hodiny vzal jest ji učedlník v stráž svú a v péči.
J19,28 Potom věda Ježíš, že již všecky věci dokonány sú, aby se písmo naplnilo, die: „Žiezním.“ J19,29 Ale osudie tu bieše postavené octa plné. Tehda oni húbu octa plnú yzopem obloživše, podali sú ustóm jeho. J19,30 A když okusil Ježíš octa, řekl jest: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, pustil jest duši. J19,31 Tehda Židé, že pátek bieše, aby nezuostala těla jich na kříži v sobotu, prosili sú Piláta, aby zlámáni byli jich hnátové a doluov sebráni. J19,32 I přijidechu rytieři a prvnieho zajisté zlámali sú hnáty i druhého, jenž ukřižován jest s ním. J19,33 Ale k Ježíšovi když přijidechu a uzřechu jej již mrtva, nezlámali sú jeho hnátuov. J19,34 Ale jeden z rytieřuov kopím bok jeho otevřel, a ihned vyšla krev a voda. J19,35 A ten, jenž viďal, svědectvie jest vydal a on vie, že pravé věci praví, abyšte i vy věřili. J19,36 Neb staly sú se tyto věci, aby se písmo naplnilo: Kosti nezlámáte v něm. J19,37 A opět jiné písmo die: Uzřie, v koho sú bodli.
J19,38 Potom pak prosil jest Piláta Jozef od Arimatie, protože bieše učedlník Ježíšuov, ale tajný pro strach židovský, aby vzal tělo Ježíšovo. I dopustil jest Pilát. Protož přišel a vzal tělo Ježíšovo. J19,39 Ale přijide i Nikodém, jenž přišel bieše k Ježíšovi v noci najprvé, nesa smiešené myrry a aloes jakožto liber sto. J19,40 I vzali sú tělo Ježíšovo a obvázali je prostěradly s drahými mastmi, jakož obyčej Židóm pochovati se. J19,41 A bieše na miestě, kdež ukřižován jest, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě žádný nebieše položen. J19,42 Protož tu pro pátek židovský, že blízko bieše hrob, položili sú Ježíše.
XX.
J20,1 Pak první den po sobotě Maria Mandelena přijide ráno k hrobu a když ještě biechu tmy, a uzřela kámen odvalený od hrobu. J20,2 Protož běžala a pověděla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, a die jim: „Vzali sú pána z hrobu a neviem, kde sú položili jeho.“ J20,3 Tehda vyjide Petr a ten jiný učedlník a přijidechu k hrobu. J20,4 A běžiešta dva spolu, a ten jiný učedlník předběže spieše Petra a přijide prvé k hrobu. J20,5 A když se nachýlil, uzřel prostěradla položena, ale však nevšel. J20,6 I přijide Šimon Petr, jda za ním, a všel jest do hrobu a uzřel prostěradla položena J20,7 a potní rúchu, kteráž bieše na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu v jedno miesto. J20,8 Tehda vjide i ten učedlník, jenž přišel bieše prvé k hrobu, i uzřel a uvěřil. J20,9 Neb ještě nevědieše písma, že on měl vstáti z mrtvých. J20,10 I odjidechu opět učedlníci k svým.
J20,11 Ale Maria stáše u hrobu plačíci. A když plakáše, schýlila se jest a pohleděla do hrobu J20,12 i uzřela dva
