sme do Samotrachie a druhý den do Neapolim A16,12 a odtud do Filipis, ješto jest prvnie město strany macedonské Kolnia, a biechom v tom městě několik dnóv rozmlúvajíc. A16,13 Pak v den sobotní vyšli sme ven za bránu podlé řeky, kdežto vidieše se, by bylo modlitebné miesto. A sediece mluviechom ženám, kteréž se tu byly sebraly. A16,14 A žena jedna jménem Lyddia, ješto zlatohlav děláše, města Tyatirenských, modléci se bohu, slyšala jest, jejiež pán otevřel srdce, aby pilně poslúchala těch věcí, kteréž se praviechu od Pavla. A16,15 A když se pokřtila ona i čeled jejie, prosila jest řkúci: „Súdili ste mě za věrnu býti pánu, vejděte do domu mého a tu přebuďte.“ I přinutila jest nás. A16,16 I stalo se jest, když sme šli na modlitvu, že děvečka jedna, majíci ducha věštieho, potkala nás, jenž předpoviedajíci budúcie věci, veliký zisk přidáváše pánóm svým. A16,17 Ta běžieci za Pavlem a za námi voláše řkúci: „Tito lidé sluhy boha najvyšieho sú, jenž nám zvěstují cestu spasenie.“ A16,18 A to činieše po mnohé dni. Ale želeje toho Pavel, a obrátiv se, vece duchu: „Přikazuji tobě ve jméno pána Jezukrista, vyjdi od nie!“ I vyšel jest v túž hodinu. A16,19 A uzřevše páni její, že jest vyšla naděje požitka jich, popadše Pavla a Silu, přivedli sú je na tržiště k kniežatóm. A16,20 A podavše jich zprávciem, vecechu: „Tito lidé búřie město naše jsúce Židé A16,21 a zvěstují obyčej, jehož nám neslušie přijieti ani činiti, poněvaž sme Římané.“ A16,22 I zběže se lid proti nim a zprávce rozedřevše sukně jich, kázáchu je metlami bíti. A16,23 A když rány mnohé na ně vzložichu, vsadili sú je do žaláře přikázavše strážnému, aby jich pilně ostřiehal. A16,24 A on, když takové přikázanie vzal, vsadil je do vnitřnieho žaláře a nohy jich sevřel v kládě.
A16,25 Ale o puolnoci Pavel a Silas modléce se chváléchu boha a piesničku zpieváchu, i slyšiechu je ti, ješto jich střežiechu. A16,26 A ihned země třesenie stalo se veliké, tak že se pohnuchu základové žalářní a ihned otevřely sú se dveře a všech okovy zrušily sú se. A16,27 A procítiv strážný žaláře a vida otevřené dveře žalářné, vytrh meč chtějieše se zabiti, domnievaje se, že by utekli vězňové. A16,28 Tehda Pavel zvolav hlasem velikým řka: „Nic sobě nečiň zlého, neb všickni sme zde.“ A16,29 To on uslyšav, požádav světla všel jest vnitř a třasa se, pade Pavlovi a Silovi k nohám, A16,30 a vyved je ven, vece: „Páni, co mám učiniti, abych byl spasen?“ A16,31 A oni řekli sú: „Věř v pána Jezukrista a budeš spasen ty i duom tvój.“ A16,32 I mluviechu jemu slovo božie i všem, jenž biechu v domu jeho. A16,33 A pojem je v tu hodinu noci, umyl jest rány jich. I pokřtil se on i všecka čeled jeho hned. A16,34 A když je uvedl do domu svého, postavil jim stuol a veselil se se vší čeledí svú věře bohu. A16,35 A když byl den, poslali sú zprávce, katy řkúce: „Pusť ty lidi.“ A16,36 I zvěstoval strážný žaláře slova tato Pavlovi, že: „Sú poslali zprávce, abyšte puštěni byli. Protož nynie vyjdúce, dětež u pokoji.“ A16,37 Ale Pavel řekl jim: „Nabivše se nás, zevně nevinných lidí římských, vsadili sú do žaláře, a nynie tajně vyhonie nás. Nebudeť tak. Ale nechť přijdú sami A16,38 a vyženú nás. I zvěstovali sú zprávciem katové slova tato. I báli sú se uslyševše, že by Římané byli, A16,39 a přišedše prosili sú jich, aby šli ven z města. A16,40 A vyšedše z žaláře, šli sú do Lyddie, a uzřevše bratřie, pověděli sú jim, kteraké by věci učinil s nimi bóh. I potěšili sú jich a brali se pryč.
