jsa pln milosti a síly, činieše divy a zázraky veliké v lidu. A6,9 I povstali sú někteří z školy, která slove Libertinských a Cyrenenských a Alexanderských a těch, jenž biechu od Cilicie a od Azie, hádajíce se s Štěpánem, A6,10 a nemožechu odolati múdrosti a duchu, jenž mluvieše. A6,11 Tehda lstivě zjednali sú mužie, kteříž by řekli, že sú slyšali jeho mluviti slova rúhavá proti Mojžiešovi a proti bohu. A6,12 A tak zbúřili sú obec a staršie i mistra a sběhše se lapili sú ho a přivedli ho do rady. A6,13 A postavili křivé svědky řkúce: „Člověk tento nepřestává mluviti slov proti městu svatému i zákonu. A6,14 Neb slyšeli sme ho pravícieho, že Ježíš Nazaretský zkazí město toto a změní ustavenie, kteráž nám dal Mojžieš.“ A6,15 A zevřevše naň všickni, kteříž sediechu v radě, viděli sú tvář jeho jako tvář anděla. A7,1 I řekl knieže kněžské Štěpánovi: „Tak li se ty věci mají, jakož tito pravie?“ A7,2 Jenž vece:
VII.
„Mužie, bratřie a otcové, slyšte! Bóh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když bieše v Mezopotamí, dřieve než jest byl v Taram, A7,3 a řekl jemu: Vyjdiž z země své a z rodu svého a poď do země, kterúž ukáži tobě. A7,4 Tehda vyšel jest z země kaldejské a přebýval v Taram. A odtud, když umřel otec jeho, přenesl jej do země této, v niež vy nynie přebýváte, A7,5 a nedal jemu vně dědictvie ani kročeje nožné, a zaslíbil jemu dáti ji vladařstvie a semeni jeho po něm. Když nemějieše syna, A7,6 mluvil jest také jemu bóh, že bude siemě tvé pohostinu v zemi cizie a v službu je podrobie a budú zle nakládati s nimi za tři sta let. A7,7 A lid, jemuž budu slúžiti, súditi budu já, řekl bóh, a potom vyjdú a slúžiti budú mně na tomto miestě. A7,8 A dal jemu svědectvie obřezánie a tak zplodil Izáka a obřezal jej den osmý a Izák Jákoba a Jákob dvanácte patriarch. A7,9 A patriarchové závidiece Jozefovi, prodali sú ho do Ejipta. Ale buoh s ním bieše A7,10 a vysvobodil jej ze všech zamúceních jeho a dal jemu milost a múdrost před obličejem faraona, krále ejipského, i ustavil jej vladařem nad Ejiptem a nade vším domem svým. A7,11 I přišel jest hlad na vešken Ejipt a na zemi kananejskú a zamúcenie veliké, a nenalézáchu pokrmóv otcové naši. A7,12 Ale když uslyšal Jákob, že by obilé bylo v Ejiptě, poslal jest otce naše najprvé A7,13 a v druhém příchodu poznán jest Jozef od bratří svých, i zeven jest Faraonovi rod jeho. A7,14 A poslav Jozef, přijal jest k sobě Jákoba, otce svého, i vešken rod svój v dušech sedmdesáti a pěti. A7,15 I sstúpil jest Jákob do Ejipta i umřel on i otcové naši A7,16 a přeneseni sú do Sichem a položeni sú v hrobě, kterýž kúpil Abraham za střiebro od synóv Emurových, syna Sichemova.“
A7,17 „A když se přiblížil čas zaslíbenie, kteréž byl slíbil bóh Abrahamovi, rostl jest lid a rozmnožil se v Ejiptě, A7,18 až i povstal jiný král v Ejiptě, jenž neznáše Jozefa. A7,19 Ten oklamav rod náš, trápil jest otce našeho, aby vydávali dietky své, aby nebyli živi. A7,20 Téhož času narodil se Mojžieš, a byl milý bohu, jenž krmen jest za tři měsiece v domu otce svého. A7,21 A když byl vložen do řeky, vzala jej dcera faraonova a vychovala jeho sobě za syna. A7,22 I vyučen jest Mojžieš ve všie múdrosti Ejiských, a bieše mocný v sloviech i v skutciech svých. A7,23 A když se naplňováše jemu čas čtyrydceti let, vstúpilo jest v srdce jeho, aby navštievil bratřie své, syny izrahelské. A7,24 A když uzřel jednoho křivdu trpícieho, pomstil jest ho a učinil pomstu tomu, kterýž bezprávie trpieše, zabiv Ejipského, A7,25 ale domnieváše se, že by rozoměli
