každý, ktož uvěří v něho, nebude pohaněn.
Desátá kapitola
R10,1 Bratřie, vuole zajisté srdce mého a prosba k bohu děje se za ty na spasenie, R10,2 neb svědectvie vydávají jim, že milovánie mají, ale ne podlé uměnie. R10,3 Neb nevědúce božie spravedlnosti a svú chtiece ustaviti, spravedlnosti božie nejsú poddáni. R10,4 Neb konec zákona Krista k spravedlnosti každému věříciemu. R10,5 Neb Mojžieš jest napsal, že spravedlnost, kteráž z zákona jest, který by člověk činil, živ bude v nie. R10,6 Ale kteráž z viery jest spravedlnost, takto die: Neřiekaj v srdci svém: Kto vstúpí do nebe? To jest Krista svésti doluov. R10,7 Aneb: Kto sstúpí do propasti? To jest Krista z mrtvých odvolati. R10,8 Ale co die písmo? Blízko jest slovo v ustech tvých a v srdci tvém, to jest slovo viery, kteréž kážem. R10,9 Neb budeš li vyznávati v ustech tvých pána Ježíše a v srdci tvém věřiti budeš, že buoh jej vzkřiesil z mrtvých, spasen budeš. R10,10 Neb srdcem se věří k spravedlnosti, ale usty vyznánie bývá k spasení. R10,11 Neb die písmo: Každý, ktož věří v něho, nebude pohaněn. R10,12 Nenieť zajisté rozdielu Žida a Řeka, neb týž pán všech bohatý ke všem, kteříž vzývají jeho. R10,13 Každý zajisté, ktož koli bude vzývati jméno páně, spasen bude.
R10,14 Kterakž tehdy vzievati budu, v něhož sú nevěřili? Aneb kterak věřiti budú jemu, jehož sú neslyšeli, a kterak uslyšie bez kazatele? R10,15 A kterak budú kázati, leč budú posláni? Jakož psáno jest: Kterak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci! R10,16 Ale ne všickni poslušni sú čtenie. Neb Izaiáš die: Pane, kto jest uvěřil slyšení našemu? R10,17 Protož viera z slyšenie a slyšenie skrze slovo Kristovo. R10,18 Ale řku: Zdali sú neslyšali? A zajisté do každé země vyšel zvuk jich a do končin okrslka země slova jich. R10,19 Ale řku: Zdali jest Izrahel nepoznal? První Mojžieš die: Já k závisti vás přivedu a ne lid, v lid nemúdrý, v hněv vás pustím. R10,20 Pak Izaiáš smie řéci a die: Nalezen sem od těch, ješto sú mne nehledali, zevně sem se ukázal těm, kteříž mne netázáchu. R10,21 Ale k Izrahelovi die: Celý den ztáhl sem ruce k lidu nevěříciemu, ale odmlúvajíciemu mně.
Kapitola XI.
R11,1 Protož pravím: Zdali jest zahnal buoh lid svuoj? Odstup to. Neb i já Izrahelitský sem z pokolenie Benjaminova, z semene Abrahamova. R11,2 Nezahnal jest buoh lidu svého, kterýž jest předvěděl. Zda neviete, o Eliášovi co die písmo, kterak se modlí proti Izrahelovi? R11,3 Pane, proroky tvé zbili sú, oltáře tvé podkopali a já ostaven sem sám a hledají duše mé. R11,4 Ale co die jemu odpověd božská? Ostavil sem sobě sedm tisícuov mužuov, ješto sú neskloňovali kolenú svú před Baalem. R11,5 Protož i v tomto času ostatkové podlé vyvolenie milosti božie spaseni učiněni sú. R11,6 A poněvadž milosti božie již ne z skutkuov. Jinak milost nenie milost. R11,7 Což tehda? Čehož hledáše Izrahel, toho jest nedošel, ale vyvolenie došlo jest, jiní pak oslepeni sú, R11,8 jakož psáno jest: Dal jim buoh ducha skrušenie, oči, aby neviděly, a uši, aby neslyšely, až do dnešnieho dne. R11,9 Budiž stuol jich před nimi v osidlo a v jímanie i v pohoršenie a v odplatu jim. R11,10 Zatměny buďte oči jich, aby neviděli, a chřbet jich vždycky skloňuj.
R11,11 Protož diem, zdali sú tak urazili, aby padli? Bóh toho nedaj, ale jich hřiechem spasenie pohanóm stalo se jest, aby jich následovali. R11,12 A poněvaž hřiech jich bohatstvie sú světa a umenšenie jich bohatstvie pohanuov, čím viece plnost jich.
