k němu a prosieše ho, aby sstúpil a uzdravil syna jeho, neb počínáše mřieti. J4,48 Tehda řekl Ježíš k němu: „Jediné leč divy a zázraky uzříte, neuvěříte.“ J4,49 Die k němu králík: „Sstup prvé než umře syn muoj.“ J4,50 Die jemu Ježíš: „Di, syn tvuoj živ jest.“ Uvěřil jest člověk řeči, kterúž řekl Ježíš, a jdieše. J4,51 A když již on sstupováše, služebníci vyjidechu vstřiec jemu a pověděli jemu řkúce, že by syn jeho živ byl. J4,52 I tázáše se nahodichu od nich, v kterú by se lépe měl. Řekli sú jemu, že včera hodinu sedmú ostala ho zimnice. J4,53 Tehda poznal otec, že ta hodina bieše, v niežto řekl jemu: Ježíš syn tvuoj živ jest. I uvěřil jest i čeled jeho všecka. J4,54 To opět druhý div učinil Ježíš, když byl přišel od Židovstva do Galilee.
Pátá kapitola
J5,1 Potom bieše den sváteční židovský i vstúpil Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 A jest v Jeruzalémě bravový aneb kúpadlný rybník, jenž slove židovsky Betsaida, pět sencí maje. J5,3 V těch ležieše množstvie veliké neduživých, slepých, klécavých, uschlých, dnú zlámaných, očekávajíce hnutie vody, J5,4 neb anděl boží sstupováše podlé času do rybníka a hýbáše vodú. A ktož první sstupováše do rybníka po hnutí vody, zdráv býváše, o kteréž koli držen byl nemoci. J5,5 I bieše tu jeden člověk třidceti a osm let maje v nemoci své. J5,6 Toho když uzře Ježíš ležícieho a poznal, že by mnohý čas měl, die jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpověděl jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, když by se zarmútila voda, aby pustil mě do rybníka. Neb když já přijdu, jiný přede mnú sstúpí.“ J5,8 Die jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože své a choď.“ J5,9 A ihned zdráv učiněn jest člověk a vzal lože své a chodieše. A bieše sobota ten den, J5,10 protož praviechu Židé tomu, jenž zdráv bieše: „Sobota jest, neslušie tobě nésti lože tvého.“ J5,11 Odpovědě jim: „Kto mě jest zdráva učinil, ten mi jest řekl: Vezmi lože své a choď.“ J5,12 Tehda otázali sú jeho: „Kto jest ten člověk, ješto řekl tobě: Vezmi své lože a choď?“ J5,13 Ale on, jenž zdráv učiněn bieše, nevědieše, kto by byl. A Ježíš uchýlil se od zástupu postaveného na miestě. J5,14 Potom pak naleze jej Ježíš v chrámě a řekl jemu: „Aj, zdráv učiněn jsi, již neroď viece hřešiti, ať by se něco horšieho tobě nepřihodilo.“ J5,15 Odjide ten člověk a zvěstova Židóm, že by Ježíš byl, jenž by zdráva učinil. J5,16 Protož protiviechu se Židé Ježíšovi, že ty věci činieše v sobotu. J5,17 Odpovědě jim: „Otec muoj až dosovad dělá i já dělám.“ J5,18 Tehda proto Židé viece hledáchu ho zabiti, že netoliko rušieše sobotu, ale že otce svého pravieše boha, rovného se čině bohu.
J5,19 Odpověděl Ježíš a řekl jim: „Věrně, věrně pravím vám, nemuož syn činiti sám od sebe ničehuož, jedné což uzří otce činícieho. Neb které koli věci on činí, ty i syn též činí. J5,20 Otec zajisté miluje syna a všecky věci ukazuje jemu, kteréž on činí, a většie těchto ukazuje jemu skutky, abyšte se vy divili. J5,21 Neb jakož otec křiesí mrtvé a obživuje, tak i syn, kteréž chce, obživuje. J5,22 Neb ani otec súdí koho, ale vešken súd dal synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakož ctie otce. Ktož nectí syna, nectí otce, jenž ho poslal. J5,24 Věrně, věrně pravím vám, že ktož slovo mé slyší a věří tomu, jenž mě poslal, máť život věčný a na súd nepřijde, ale puojde z smrti do života. J5,25 Věrně, věrně pravím vám, že příde hodina, a nynie jest, kdyžto mrtví uslyšie hlas syna božieho, a kteříž uslyšie, živi budú. J5,26 Neb jakož otec má život sám v sobě, tak jest dal i synu mieti život samému v sobě. J5,27 A moc dal jest jemu súd činiti, neb syn člověka
