posvětil a poslal na svět, vy pravíte, že se rúhám, že sem řekl: Syn boží sem. J10,37 Nečiním li skutkuov otce mého, neroďte mi věřiti. J10,38 Pakli činím a ač mi nechcete věřiti, ale skutkóm věřte, abyste poznali i věřili, že ve mně jest otec a já v otci.“ J10,39 Protož hladáchu ho chopiti, ale vyšel jest z rukú jich J10,40 i odjide opět za Jordán na to miesto, kdež bieše Jan křtě najprvé, i ostal tu. J10,41 A mnozí přicháziechu k němu a praviechu, že Jan zajisté divu žádného neučinil, J10,42 ale všecky věci, kteréž koli pravil Jan o tomto, pravé biechu. A mnozí uvěřili sú v něho.
XI.
J11,1 A bieše jeden neduživý Lazar jménem od Betanie z hrádku, Marie a Marty sestr jeho. J11,2 Ale Maria bieše, kteráž pomazala pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar nemocen bieše. J11,3 Protož poslaly sú sestry jeho k němu řkúce: „Pane, aj, kteréhož miluješ, nemocen jest.“J11,4 A uslyšev Ježíš, řekl jest: „Nemoc tato nenie k smrti, ale pro slávu boží, aby oslaven byl syn boží skrze ni.“ J11,5 A milováše zajisté Ježíš Martu a sestru její Mariji i Lazara. J11,6 když jest uslyšal, že nemocen bieše, tehdy zajisté na témž miestě ostal dva dni. J11,7 Potom die učedlníkóm svým: „Poďme do Židovstva opět.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tě ukamenovati Židé, a opět jdeš tam?“ J11,9 Odpověděl Ježíš: „Však dvanást hodin přes den jest, bude li kto choditi v světle ve dne, neurazí se, neb světlo tohoto světa vidí. J11,10 A pakli choditi bude v noci, urazí se, neb světlo v něm nenie.“ J11,11 To vece a potom die jim: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych ho ze sna zbudil.“ J11,12 Tehda řekli sú učedlníci jemu: „Pane, spí liť, zdrávť bude.“ J11,13 Ale Ježíš řekl bieše o smrti jeho, ale oni mněli sú, že by o spaní snu pravil. J11,14 Tehda řekl jim zevně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji se pro vás, abyste věřili, že sem tam nebyl, ale poďme k němu.“ J11,16 Tehdy vece Tomáš, jenž slove Pochybující, k spoluučedlníkóm: „Poďme i my a zemřeme s ním.“
J11,17 A tak přijide Ježíš a naleze jeho čtyř dní již v hrobě. J11,18 A bieše Betanie nedaleko od Jeruzaléma, jakožto honuov patnácte. J11,19 A mnozí z Židuov přišli biechu k Martě a Mariji, aby těšili je o bratru jich. J11,20 Tehda Marta když uslyše, že Ježíš přišel, vyběže proti němu, ale Maria doma sedieše. J11,21 I řekla Marta k Ježíšovi: „Pane, by byl zde bratr mój, byl by neumřel. J11,22 Ale i nynie viem, že což koli požádáš od boha, dá tobě buoh.“ J11,23 Die jie Ježíš: „Vstaneť bratr tvuoj.“ J11,24 Die jemu Marta: „Viem, že vstane na vzkřiešení v poslední den.“ J11,25 Die jie Ježíš: „Já sem vzkřiešenie i život, ktož věří v mě, také byť umřel, živ bude, J11,26 a každý, ktož jest živ a věří v mě, neumře na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já jsem věřila, že ty si Kristus, syn boží, jenžs na tento svět přišel.“ J11,28 A když řekla, odjide a zavola Marije, sestry své, tajně řkúci: „Mistr jest přišel a volá tě.“ J11,29 Ona jakž uslyšala, vstala brzy a přišla k němu, J11,30 neb ještě nepřišel bieše Ježíš do hrádku, ale bieše ještě na tom miestě, kdež vyběhla proti němu Marta. J11,31 Tehda Židé, kteří biechu s ní v domu a těšiechu ji, když uzřechu Mariji, že by brzy vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde k hrobu, aby tam plakala. J11,32 Ale Maria, když přijide, kdežto bieše Ježíš, uzřevši jeho padla jest k nohám jeho a řekla jemu: „Pane, by byl zde bratr muoj, byl by neumřel.“ J11,33 Tehda Ježíš když uzře ji, ana pláče, a Židy, kterýž přišli biechu s ní, zařva duchem a zarmúti sám se J11,34 a řekl: „Kde ste položili jeho?“ Řkú jemu:
