brániechu jemu mnozí, aby mlčal, ale on mnoho viece voláše: „Synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ Mc10,49 A stoje Ježíš, káza ho zavolati. I povolachu slepého řkúce: „Dobré mysli buď, vstaň, voláť tě.“ Mc10,50 Jenž povrh rúcho své, vyskočiv přijide k němu. Mc10,51 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Co chceš, ať učiním tobě?“ A slepý řekl jemu: „Mistře, abych viďal.“ Mc10,52 Tehdy Ježíš řekl jemu: „Jdi, viera tvá tať tě zdravého učinila.“ A ihned prozřel jest a jdieše za ním na cestě.
XI.
Mc11,1 A když se přibližováchu k Jeruzalému a k Betaní k hoře Olivetské, poslal jest dva z učedlníkuov svých Mc11,2 a vece jim: „Děte do hrádku, kterýž proti vám jest, a ihned vejdúce, tam naleznete oslátko přivázané, na němžto ještě žádný z lidí neseďal, odvěžte a přiveďte mi. Mc11,3 A pakli vám kto die, co činíte, řcete, že pánu potřebnost jest, a hnedť je pustie.“ Mc11,4 A odšedše nalezli sú oslátko přivázané před branú vně na rozcestí, i rozvazují je. Mc11,5 A někteří z tu stojících praviechu jim: „Co činíte odvazujíc oslátko?“ Mc11,6 Kteřížto řekli sú jim, jakožto bieše přikázal jim Ježíš, i propustili sú jim. Mc11,7 A přivedli sú oslátko k Ježíšovi. A vlože naň rúcha svá i vsede naň, Mc11,8 a mnozí rúcha svá stlali sú na cestě a jiní ratolesti rubáchu z dřievie a stláchu na cestě. Mc11,9 A kteříž předcháziechu a kteříž za ním jdiechu, voláchu řkúce: Mc11,10 „Spas nás, požehnaný, jenž jest přišel ve jméno páně. Požehnánie, jenž jest přišlo královstvie otce našeho Davida, spas nás na výsostech.“ Mc11,11 I vjide v Jeruzalémě do chrámu a obezřev všecky. Když již bieše večernie hodina, vjide do Betanie se dvanácti.
Mc11,12 A jiného dne, když vycháziechu z Betanie, lačněl jest. Mc11,13 A když uzře zdaleka fík mající listie, přijide, zdali by co snad nalezl na něm. A když přijide k němu, nic nenaleze kromě listie, neb nebieše čas fíkuov. Mc11,14 A odpověděv řekl jest jemu: „Již viec na věky nižádný ovoce s tebe nejez.“ A slyšiechu učedlníci jeho.
Mc11,15 I přídú do Jeruzaléma. A když vjide do chrámu, poče vymietati prodavače a kupce v chrámě a stoly penězoměncuov i stoly prodávajících holubice převracel. Mc11,16 A nepřepúštieše, aby kto orudie přenesl přes chrám, Mc11,17 a učieše je řka jim: „Však psáno jest, že duom mój duom modlitebný nazván bude, vy ste jej pak učinili jeskyní lotrovskú.“ Mc11,18 To uslyšavše kniežata kněžská a mistři, hledáchu, kterak by ho zahubili, neb bojiechu se jeho. Vešken zajisté zástup dievieše se nad učením jeho. Mc11,19 A když byl večer učiněn, vycházieše z města.
Mc11,20 A když ráno jdiechu, uzřeli sú fík učiněn suchý a od kořenuov. Mc11,21 A zpomanuv Petr, die jemu: „Mistře, aj, fík, kterémus zlořečil, usechl.“ Mc11,22 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Mějte vieru boží. Mc11,23 Věrně pravím vám, že ktož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a pusť se do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil, že což by koli řekl: Staň se, stane se jemu. Mc11,24 Protož pravím vám, všecky věci, kteréž koli modléce se prosíte, věřte, že vezmete, a přijdú vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, odpusťte, ač co máte proti někomu, aby i otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustil vám hřiechy vaše. Mc11,26 Pakli vy neodpustíte, anižť otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechóv vašich.“
Mc11,27 I přijdú opět do Jeruzaléma, a když chodieše v chrámě, přistúpichu k němu najvyší kněžie a mistři Mc11,28 a řkú jemu: „V které moci tyto
