jest v strom veliký a ptáci nebeští odpočívali sú na větvech jeho.“ L13,20 A opět řekl jest: „Komu podobno budú mieti královstvie božie? L13,21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzemši žena skryla ve třech měřiciech múky, dokovadž by nevzkysalo všecko.“ L13,22 I chodieše po městech i po kašteléch uče a cestu čině do Jeruzaléma. L13,23 I vece jemu jeden: „Pane, po nie málo jich jest, ješto spaseni bývají.“ A on řekl k nim: L13,24 „Svářte se vcházeti skrze úzkú bránu, neb pravím vám, mnozí hledati budú vjíti, a nebudú moci. L13,25 Ale když vejde hospodář a zavře dveře, počnete vně státi a tlúci na dveře a řéci: Pane, otevři nám! A odpověda die jim: Neviem vás, odkud byšte byli. L13,26 Tehdy počnete řéci: Jedli sme a pili před tebú a na rynciech našich učil si. L13,27 A dieť vám: Neviem vás, odkud byšte byli, otejděte ode mne, všickni činitelé nepravosti, L13,28 tu bude pláč a skřehot zubuov. Když uzříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všecky proroky v království božiem a vás vyhnány býti ven. L13,29 A přijdú od východu i od západu slunce, od puol noci i od poledne a budú odpočívati v království božiem. L13,30 Aj, sú poslední, kteříž biechu první, a jsú první, kteříž biechu poslední.“
L13,31 V tu hodinu přistúpili sú někteří z zákonníkuov řkúce jemu: „Vyjdi a jdi odsuď, neb Erodes chce tě zabiti.“ L13,32 I vece jim: „Jděte, povězte lišce té: Aj, vymietám ďábly a zdravie dokonávám dnes a zajtra, a třetí den skonám. L13,33 Ale však musím dnes a zajtra i pozajtří choditi, neb nelze jest proroku zahynúti krom Jeruzaléma. L13,34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, jenž zabíjieš proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě posieláni bývají, kolikrát chtěl sem shromažditi syny tvé jako pták hniezdko své pod křídla, a nechtěl si. L13,35 Aj, opuštěn bude duom váš vám pustý a pravím vám, že neuzříte mne, až přijde, když diete: Požehnaný, jenž jest přišel ve jméno páně.“
XIIII.
L14,1 I stalo se jest, když vjide do domu jednoho kniežete zákonníkuov v sobotu, aby jedl chléb, a oni střežiechu jeho. L14,2 A aj, člověk jeden vodnotelný bieše před ním. L14,3 A odpověděv Ježíš, řekl jest v zákoně umělým a k zákonníkóm řka: „Slušie li v soboty uzdravovati?“ L14,4 A oni mlčeli sú. Ale on chopiv ho, uzdravil a pustil. L14,5 A odpověděv k nim, řekl jest: „Čí z vás osel nebo vuol v studnici upadne, a ne ihned vytáhne jeho v den sobotní?“ L14,6 A nemohli sú k tomu odpověděti jemu.
L14,7 Pravieše také i k pozvaným podobenstvie patře, kterak by prvnie sedadla vyvolovali, řka k nim: L14,8 „Když pozván budeš na svatbu, nesedaj na prvniem miestě, ať by snad poctivější tebe nebyl pozván od něho, L14,9 a přijda ten, jenž tebe i jeho pozval, řekl by tobě: Daj tomuto miesto. A tehdy počneš s hanbú držeti poslednie miesto. L14,10 Ale když pozván budeš, jdi a posaď se na posledniem miestě, aby když přijde ten. jenž tebe pozval, řekl tobě: Přieteli, poseď výše. Tehdy bude tobě chvála před spolu stolícími. L14,11 Neb každý, ktož se výší, bude ponížen, a ktož se níží, bude povýšen. L14,12 Ale pravieše i tomu, jenž ho bieše pozval: Když činíš oběd aneb večeři, neroď zváti bratří tvých ani přátel tvých ani súsed bohatých, aby snad i oni tebe neodezvali, a byla by tobě odplata. L14,13 Ale když činíš hody, pozov chudých, mdlých, klécavých, slepých, L14,14 a blahoslavený budeš, neb nemají, odkud by odplatili tobě, ale bude tobě odplaceno na vzkřiešení spravedlivých.“
L14,15 To když uslyše jeden z spolu stolících, vece jemu: „Blahoslavený, ktož bude jiesti chléb v království božiem.“ L14,16 Ale on
