nedvězie a usta jejie jako usta lvová. I dal jie drak moc svú a moc velikú, Ap13,3 i viděl sem jednu z hlav jejich jako zabitú na smrt, a rána smrti jejie uléčena jest. I podivi se všicka země po šelmě Ap13,4 a klaněli sú se draku, že jest dal moc šelmě, řkúce: „Kto jest rovný šelmě a kto bude moci bojovati s ní?“ Ap13,5 A dána sú jie usta k mluvení velikých věcí a rúhanie a dána jest jie moc činiti dva a čtyrydceti měsiecóv. Ap13,6 I otevřela jest usta svá v rúhanie proti bohu, aby se rúhala jménu jeho a stánku jeho i těm, ktož v něm přebývají. Ap13,7 A dáno jest jie boj činiti s svatými a přemoci jie a dána jest jie moc nad každým pokolením i lidem i jazykem i národem Ap13,8 a klaněli sú se jie všickni, jenž přebýváchu na zemi, jichž nejsú napsána jména v knihách života beránka, jenž zabit jest od počátka světa. Ap13,9 Ač kto má uši, slyš! Ap13,10 Ktož do vězenie povede, do vězenie pójde. Ktož mečem zabíjeti bude, musí on mečem zabit býti. Zde jest trpělivost a viera svatých.
Ap13,11 I viděl sem jinú šelmu sstupujíci z země a mějieše rohy dva podobna beránkovým, a mluvieše jako drak Ap13,12 a moc prvnie šelmy všeliku činieše před obličejem jejím. I kázala jest zemi a přebývajícím vně klaněti se šelmě prvnie, jejiež uléčena jest rána smrti. Ap13,13 A činila divy veliké, tak že ohni kazováše s nebe sstúpiti na zemi před obličejem všech lidí. Ap13,14 A svodí přebývajície na zemi pro divy, kteříž dáni sú jie, aby činila před obličejem šelmy pravieci přebývajícím na zemi, aby činili obraz šelmy, kteráž má ránu mečovú a živa byla. Ap13,15 A dáno jest jie, aby dala ducha obrazu šelmy, a káže, aby zbiti byli, ktož by koli neklaněli se obrazu šelmy. Ap13,16 A káže všem, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i sluhám mieti znamenie na ruce pravé aneb na čelech svých Ap13,17 a aby žádný nemohl kúpiti ani prodati, jediné ten, ktož má znamenie jména šelmy aneb jméno aneb počet jména jejieho. Ap13,18 Teďť jest múdrost: ktož má rozom, počti počet té šelmy, neb počet člověčí jest a počet její jest šest set šedesát a šest.
XIIII.
Ap14,1 A viděl sem, a aj, beránek stáše na hoře Sion a s ním sto čtyrydceti a čtyry tisíce, majíce jméno jeho a jméno otce jeho napsané na čelech svých. Ap14,2 I slyšal sem hlas s nebe jakožto hlas vod mnohých a jakožto hlas hromu velikého. A hlas, kterýž sem slyšal jakožto hudcóv, když hudú na své húsle. Ap14,3 I zpieváchu jako piesničku novú před stolicí boží a před čtyřmi zvieřaty a staršími a žádný nemožieše řéci té piesničky, jediné těch sto čtyrydceti a čtyry tisíce, jenž kúpeni sú z země. Ap14,4 Tiť sú, ješto sú se s ženami neposkvrnili, neb panicové sú. Tiť následují beránka, kamž koli jde, ti kúpeni sú z lidí prvotiny bohu a beránku Ap14,5 a v ustech jich nenie nalezena lež, bez poskvrny sú před stolicí boží. Ap14,6 A viděl sem jiného anděla letícieho po prostředku nebe, majícieho čtenie věčné, aby kázal sedícím na zemi a mezi všemi národy i pokoleními a jazyky i lidmi, Ap14,7 řka hlasem velikým: „Bojte se boha a dajte jemu čest, neb jest přišla hodina súdu jeho. A klanějte se tomu, jenž jest učinil nebe i zemi, moře i všecky věci, kteréž v nich sú, i studnice vod!“ Ap14,8 A jiný anděl šel jest za ním řka: „Padlo jest, padlo jest, Babylon, to město veliké, kteréž vínem hněvu smilstvie svého napojilo všech národy!“ Ap14,9 A třetí anděl šel jest za ním, řka hlasem velikým: „Bude li se kto klaněti šelmě a obrazu jejiemu a vezme znamenie na čelo své aneb na
