a ten bieše samaritán. L17,17 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Však deset jich očištěno jest, a devět kde jest? L17,18 Nenie nalezen, jenž by se navrátil a dal chválu bohu, jedné tento cizozemec.“ L17,19 I vece jemu: „Vstaň a jdi, neb viera tvá tě zdravého učinila.“
L17,20 A otázán sa od zákonníkuov, kdy příde královstvie božie, odpověděv jim řekl jest: „Nepříde královstvie božie s zachovávaním L17,21 aniž dějí: Aj, tuto aneb aj, ondeno neb aj, královstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 I vece k učedlníkóm svým: „Přídú dnové, když žádati budete, abyšte uzřeli jeden den syna člověka, a neuzříte, L17,23 i dějíť vám: Aj, tuto, aj, ondeno neroďte jíti ani následovati, L17,24 neb jakožto blesk hromový blýskaje se z podnebie na ty věci, kteréž pod nebem sú, blští se. Tak bude syn člověka ve dni svém, L17,25 ale najprvé musí mnoho trpěti a potupen býti od pokolenie tohoto. L17,26 A jakož se stalo ve dnech Noe, tak bude ve dnech syna člověka. L17,27 Jediechu a pijiechu, ženy pojímáchu a vdáváchu až do dne, v němž jest šel Noe do korábu i přišla potopa a zahubila všecky. L17,28 Též jako se stalo ve dnech Lotových, jediechu a pijiechu, kupováchu a prodáváchu, štěpováchu a staviechu. L17,29 Ale kterého dne vyšel jest Lot z Sodomy, dštil jest oheň s sirú s nebe, a zatratil všecky. L17,30 Podlé těch věcí bude, v kterýž den syn člověka se zjeví. L17,31 V tu hodinu kto bude na střeše a osudie jeho v domu, nesstupuj, aby je vzal, a kto na poli, též se nevracuj zase. L17,32 Pomněte na Lotovu ženu. L17,33 Protož ktož koli hledati bude duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož koli ztratí ji, obživí ji. L17,34 Pravím vám, v tu noc dva budeta na loži, jeden bude přijat a druhý opuštěn. L17,35 Dvě budú mlečce spolu, jedna bude přijata, a druhá opuštěna. Dva na poli, jeden bude přijat, a druhý opuštěn. L17,36 Odpověděvše řkú jemu: „Kde, pane?“ L17,37 Kterýžto řekl jim: „Kdež koli bude tělo, tu se shromaždie i orlice.“
XVIII.
L18,1 Ale pravieše k nim i podobenstvie, že vždycky potřebie jest se modliti a nepřestávati řka: L18,2 „Súdce jeden bieše v jednom městě, jenž boha se nebojieše a lidí se nestydieše. L18,3 A vdova jedna bieše v tom městě i přicházieše k němu řkúc: Pomsti mne nad protivníkem mým! L18,4 A nechtieše za mnohý čas, potom pak řekl sám v sobě: A ač se boha nebojím ani lidí stydím, L18,5 avšak že mi jest truchliva tato žena, pomstím jie, aby naposledy přijdúc neuhaněla mne.“ L18,6 I vece pán: „Slyšte, co súdce nepravosti die: L18,7 „Buoh pak neučiní pomsty vyvolených svých volajících k němu ve dne i v noci a trpělivost bude mieti nad nimi? L18,8 Pravím vám, že brzo učiní pomstu jich, ale však syn člověka přijda, zdali nalezne vieru na zemi?“
L18,9 Ale řekl jest i některým, kteříž v se doúfáchu jakožto spravedliví a pohrdáchu jinými, podobenstvie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstupováchu do chrámu, aby se modlila, jeden zákoník a druhý zevný hřiešník. L18,11 Zákonník stoje tyto věci sám v sobě modléše se řka: Bože, dieky činím tobě, že nejsem jako jiní lidé, lúpežníci a nespravedliví, cizoložníci, také jako i tento zevný hřiešník. L18,12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. L18,13 Ale zevný hřiešník zdaleka stoje, nechtieše oči k nebi pozdvihnúti, ale bijieše prsi své řka: Bože, milostiv buď mně hřiešnému! L18,14 Věrně pravím vám, stúpil jest tento, spravedliv sa učiněn, do domu svého od onoho. Neb každý, ktož se povyšuje, bude ponížen a ktož se ponižuje, bude povýšen.“ L18,15 A přinášiechu k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal.
