III.
L3,1 Léta pak patnáctého panovánie Tiberiáše ciesaře, když zpravováše Pontský Pilát Židovstvo a čtvrták galilejský Erodes bieše. A Filip, bratr jeho, iturejské i krakonitidské krajiny a Lizanias, abilinský čtvrták, L3,2 pod kniežaty kněžskými Annášem a Kaifášem. Stalo se jest slovo páně nad Janem, Zachariášovým synem, na púšti. L3,3 I přijide do všie krajiny židovské, káže křest pokánie na odpuštěnie hřiechuov. L3,4 Jakož psáno v knihách Izaiáše proroka: Hlas volajícieho na púšti, připravte cestu páně, pravé čiňte stezky jeho. L3,5 Všeliké údolé bude naplněno a všeliká hora a pahrbek bude ponížen a budú křivé věci v upřiemé, a ostré v cesty rovné. L3,6 A uzří všeliké tělo spasenie božie. L3,7 Protož pravieše k zástupóm, kteříž vycháziechu, aby se pokřtily od něho: „Pokolenie haduov násilnorodných, kto jest ukázal vám věci od budúcieho hněvu? L3,8 Protož čiňte hodné ovoce pokánie, a nepočínajte řékati: Otče, máme Abrahama. Neb pravi vám, že mocen jest buoh z kamení těchto zbuditi syny Abrahamovy. L3,9 Již zajisté sekyra k kořenu dřeva přiložena jest, protož každé dřevo, kteréž nečiní ovoce dobrého, vyťato bude a v oheň uvrženo.“ L3,10 I tázáchu ho zástupové řkúce: „Což tehdy činiti budem?“ L3,11 A odpověděv pravieše jim: „Ktož má dvě sukni, daj nemajíciemu, a kto má pokrmy, učiň též.“ L3,12 Ale přišli sú i zevní hřiešníci, aby se pokřtili, i řekli k němu: „Mistře, co budem činiti?“ L3,13 A on řekl k nim: „Nic viece, než což vám jest ustaveno, čiňte.“ L3,14 Ale tázáchu jeho i rytieři řkúce: „Co činiti budem i my?“ I vece jim: „Nižádné nepotlačujte ani bezprávie čiňte a dosti mějte na žoldiech vašich.“ L3,15 A když se domnieváše lid a mysléchu všickni v srdcích svých o Janovi, zda by on byl snad Kristus. L3,16 Odpověděl Jan řka všem: „Já zajisté křtím vás vodú. Ale přijde silnější mne, jehož nejsem hoden rozvázati obuvi řeménkuov jeho, tenť vás křtíti bude v duchu svatém a v ohni, L3,17 jehožto věječka v ruce jeho a očistí humno své a shromazdí pšenici do stodoly své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitedlným.“ L3,18 Mnohé zajisté i jiné věci napomínaje zvěstováše lidu. L3,19 Ale Erodes čtvrták když trestán bieše od něho z Erodiady, ženy bratra svého, i ze všech zlých věcí, kteréž jest činil Erodes, L3,20 přičinil i to nade všecky věci a zavřel Jana v žaláři. L3,21 I stalo se jest, když se křtieše vešken lid. A když byl Ježíš pokřtěn a modléše se, otevřeno jest nebe, L3,22 a sstúpi duch svatý v tělesné zpuosobě jako holubice na něho a hlas s nebe stal se jest: „Ty si syn mój milý, v toběť mi jest se slíbilo.“ L3,23 A on Ježíš bieše počínaje býti jakožto ve třidceti letech, jakož bieše domněn syn Jozefuov, jenž byl Eli, jenž byl Matat, L3,24 jenž byl Levi, jenž byl Melchi, jenž byl Ianne, jenž byl Jozefuov, L3,25 jenž byl Matatie, jenž byl Amos, jenž byl Jezi, jenž byl Nagge, L3,26 jenž byl Maat, jenž byl Matatie, jenž byl Semei, jenž byl Jozefuov, jenž byl Ioiada, L3,27 jenž byl Johanuov, jenž byl Resa, jenž byl Zorobabeluov, jenž byl Neri, L3,28 jenž byl Melchi, jenž byl Addi, jenž byl Koran, jenž byl Elmadan, jenž byl Her, L3,29 jenž byl Iesu, jenž byl Elieser, jenž byl Jorim, jenž byl Matat, jenž byl Levi, L3,30 jenž byl Simeon, jenž byl Juda, jenž byl Jozef, jenž byl Eliachim, L3,31 jenž byl Melcha, jenž byl Menna, jenž byl Matata, jenž byl Natan, jenž byl Daviduov, jenž byl Jesse, L3,32 jenž byl Obet, jenž byl Booz, jenž byl Salmon, jenž byl Nazon, L3,33 jenž byl Aminiadab, jenž byl Aran, jenž byl Ezrom, jenž byl Fares, jenž byl Jude, L3,34 jenž byl Jakobuov, jenž byl Izákuov, jenž byl Abrahamuov, jenž byl Tare, jenž byl Nachoruov, L3,35 jenž byl Seruch, jenž byl Ragau, jenž byl Falej, jenž
