A20,23 jediné, že duch svatý po všech miestech svědčí mi řka, že okovové a zámutkové moji zuostávají v Jeruzalémě. A20,24 Ale nic se tiem nestydím aniž činím duše mé dražšie než sám se, když toliko dokonám běh mój a službu, kterúž sem přijal od pána Ježíše, abych svědčil čtenie milosti božie. A20,25 A nynie, aj, já viem, že viece neuzříte tváři mé, všickni vy, skrze kteréž sem prošel královstvie božie. A20,26 Protož osvědčuji vám dnešní den, že čist sem od krve všech, A20,27 neb sem se neliknoval, bych vám nezvěstoval všeliké rady božie. A20,28 Pilni buďte sebe i všeho stáda, v němž vás duch svatý postavil biskupy, abyšte zpravovali zbor boží, jehož jest dobyl krví svú. A20,29 Já viem, že vejdú po mém odjití vlcie hltaví mezi vás neodpúštějíce stádu. A20,30 A z vás samých povstanú mužie mluviece převrácené věci, aby odvedli učedlníky po sobě. A20,31 Protož bděte, na paměti držiece, neb po tři léta v noci i ve dne nepřestával sem se slzami, napomínaje každého z vás. A20,32 A nynie vás porúčiem bohu a slovu milosti jeho, jenž mocen jest vzdělati a dáti dědictvie ve všech posvěceních. A20,33 Střiebra, zlata aneb rúcha od žádného sem nepožádal, A20,34 jakož sami viete, že k těm věcem, kteréž mi byly potřebné, i těm, kteříž se mnú sú přisluhovale, sú ruce těto. A20,35 Všecky věci ukázal sem vám, že tak pracujíce slušie přijímati nemocné a pamatovati na slovo pána Ježíše. Neb on jest řekl: Blahoslavenějšie jest viece dáti nežli bráti.“ A20,36 A když to povědě, klekl na kolena se všemi těmi, modlil se jest, A20,37 i stal se veliký pláč všech a padše na hrdlo Pavlovo, líbáchu jeho, A20,38 žalostiece najviec v tom slovu, kteréž bieše řekl, že by tváři jeho neměli viece viděti. I provodili sú ho k lodí.
XXI.
A21,1 A když se bylo stalo, že se plaviechom, odtrhše od nich pravým během, přišli sme do Choum a druhého dne do Rodu a odtud do Pataram. A21,2 A když sme nalezli lodí, ana plove do Fenicen, vstúpivše na ni, plavili sme. A21,3 A když se blížichom k Kypru, nechavše ho na levici, plavili sme do Sýrie a přišli sme to Tyru, neb tu lodie měla vyložiti břemena. A21,4 A nalezše učedlníky, ostali sme tu sedm dní, jenž praviechu Pavlovi skrze ducha, aby nevstupoval do Jeruzaléma. A21,5 A vyplnivše ty dni, slyšme, ano nás provázejí všickni s ženami i s syny až před město, a poklekše na břehu, modlili sme se. A21,6 A když sme se požehnali vespolek, vstúpili sme na lodí a oni sú se vrátili do svých přiebytkóv. A21,7 Ale my k plavení se připravivše od Tyru, sstúpili sme do Ptolomaidy a pozdravivše bratří přebychom tu u nich jeden den.
A21,8 A druhého dne jdúce, přišli sme do Cesaree a všedše do domu Filipa evanjelisty, jenž bieše jeden z sedmi, zuostali sme u něho. A21,9 A ten měl čtyry dcery panny prorokyně. A21,10 A když přebychom tu za několik dní, přijide jeden muž z Židovstva prorok jménem Agabus. A21,11 Ten když přijide k nám, vzal jest pás Pavlóv a svázav jemu nohy i ruce, řekl jest: „Toto praví duch svatý: Muže, jehož jest pás tento, tak svieží Židé v Jeruzalémě a dadie v ruce pohanóv.“ A21,12 To když uslyšechom, prosili sme my a ti, ješto toho města biechu, aby nevstupoval do Jeruzaléma. A21,13 Tehda odpověděl Pavel a řekl: „Co činíte plačíce a trápiece srdce mé? Já netoliko svázán [mám]text doplněný editorem býti, ale i umřieti v Jeruzalémě hotov sem pro jméno pána Ježíše.“ A21,14 A když sme jemu na tom poraditi nemohli, povolili sme řkúce: „Staň se vuole božie.“ A21,15 A po těch dnech připravivše se, vstúpili sme do Jeruzaléma. A21,16 Ale šli sú z učedlníkóv někteří od Cezařee s námi, vedúce s sebú, u něhož mieváchom hospodu, Jazona jednoho Cyprského, starého učedlníka.
A21,17 A když přijidechom do Jeruzaléma, rádi sú nás přijali bratřie.
