sedícieho na pravicech božích!“ A7,57 Tehda zvolavše hlasy velikými, zacpali sú uši své a obořili se jednomyslně na něho, A7,58 a vyvedše jej ven z města, kamenováchu. A svědkové složili rúcha svá podlé noh mládence, jenž slovieše Pavel. A7,59 I kamenováchu Štěpána vzývajícieho a řkúcieho: „Pane Ježíši, přijmi duch mój.“ A7,60 A poklek voláše hlasem velikým řka: „Pane, nepostavuj jim toho za hřiech.“ A když to povědě, usnul jest v pánu.
Osmá
Pavel pak bieše povoluje smrti jeho. A8,1 I stalo se jest v ten den protivenstvie veliké v zboru v Jeruzalémě a všickni rozptýleli sú se po krajinách židovských a samarských krom apoštolóv. A8,2 I pochovali sú Štěpána mužie bohobojní a učinili sú pláč veliký nad ním. A8,3 Ale Šavel výboj činieše nad zborem, v domiech chodě a vytahuje muže i ženy, dáváše do vězenie. A8,4 A kteříž se byli rozprchli, procháziechu, zvěstujíce slovo božie. A8,5 A Filip sstúpiv do města samařského, kázáše jim Krista, A8,6 ale zástupové pilně poslúcháchu těch věcí, kteréž se praviechu od Filipa, jednomyslně slyšiece a vidúce divy, kteréž činieše. A8,7 Neb mnozí z těch, ješto mějiechu duchy nečisté, křičiece hlasem velikým, vycháziechu a mnozí dnú zlámaní a belhaví uzdraveni sú. A8,8 I stala se jest radost veliká v tom městě. A8,9 Muž pak jeden jménem Šimon, jenž předtiem bieše v městě čarodějník, svodě lid samarský, pravě se býti někoho velikého, A8,10 jehož poslúcháchu všickni od najmenšieho až do najvětšieho praviece: „Totoť jest moc božie, jenž slove veliká.“ A8,11 A poslúcháchu ho proto, neb mnohými čáry svými mámieše je. A8,12 Protož když uvěřichu Filipovi zvěstujíciemu o království božiem, ve jméno Jezukrista křtichu se mužie i ženy. A8,13 Tehdy i on Šimon uvěřil jest. A když se pokřtil, přídržal se Filipa. Vida také, ano se dějí divové a moci veliké, třasa se divieše se.
A8,14 Ale když uslyšechu apoštolé, jenž biechu v Jeruzalémě, že by Samaria přijala slovo božie, poslali sú k nim Petra a Jana, A8,15 jenž když přijidechu, modlili sú se za ně, aby přijeli ducha svatého. A8,16 Neb ještě na žádného z nich bieše nepřišel, ale pokřtěni toliko biechu ve jméno pána Ježíše. A8,17 Tehda zkládáchu ruce na ně a přijímáchu ducha svatého. A8,18 A když uzřel Šimon, že by skrze vzkládanie rukú apoštolských dával se duch svatý, přinesl jim penieze A8,19 řka: „Dajte i mně tu moc, aby na kohož koli vložím ruce, přijal ducha svatého.“ Tehda Petr řekl k němu: A8,20 „Penězi tvoji buďte s tebú na zatracenie! Neb mníš darem božím penězi vlásti. A8,21 Nenie tobě částka ani los v řeči této, neb srdce tvé nenie pravé před bohem. A8,22 Protož pokánie čiň z této nepravosti tvé a pros boha, ať snad odpuštěno bude tobě myšlenie srdce tvého, A8,23 neb v žluči hořkosti a v obvázaní nepravosti vidím tě býti.“ A8,24 A odpověděv Šimon, řekl jest: „Modlte se vy za mě ku pánu, aby nic na mě nepřišlo těch věcí, které ste řekli.“ A8,25 A oni zajisté svědčiece a mluviece slovo božie, vracováchu se do Jeruzaléma a mnohými krajinami Samarských, kázáchu čtenie.
A8,26 Ale anděl boží mluvil jest k Filipovi řka: „Vstaň a jdi proti poledni k cestě, kteráž sstupuje od Jeruzaléma do Gazy, ta jest pustá.“ A8,27 A vstav šel jest, a aj, muž jeden múřenín, komorník mocný Candacis, královny múřenínóv, jenž bieše nade všemi poklady jejími přijel bieše, aby se modlil v Jeruzalémě. A8,28 I vracováše se zase, sedě na voze svém a čta Izaiáše proroka. A8,29 I řekl duch Filipovi: „Přistup a přičiň se k vozu tomuto.“ A8,30 A přiběh Filip, uslyšal jeho, an čte Izaiáše proroka,
