ustavil bóh toho Ježíše, jehož ste vy ukřižovali.“
A2,37 To oni slyšiece, žalost mějiechu v srdci a vecechu k Petrovi i k jiným apoštolóm: „Co budem činiti, mužie, bratřie?“ A2,38 Tehda Petr vece k nim: „Pokánie čiňte a pokřtí se jeden každý z vás ve jméno Ježíše Krista na odpuštěnie hřiechóm všem a příměte dar ducha svatého, A2,39 neb vám jest zaslíbenie a synóm vašim i všem, kteříž daleko sú, kteréž koli přivolal pán buoh náš.“ A2,40 Jinými také mnohými slovy svědčil jest a napomínáše je řka: „Zprosťte se od národu tohoto nepravého.“ A2,41 Tehda ti, kteříž přijali řeči jeho, pokřtěni sú. A přiloženo jest v ten den duší na tři tisíce. A2,42 A biechu trvajíce v učení apoštolském a v obcování lámanie chleba a v modlitvách. A2,43 A bieše všeliké duši bázen, a mnozí také divové a zázrakové skrze apoštoly dějiechu se v Jeruzalémě a strach bieše veliký ve všech. A2,44 Protož všickni, kteříž věřiechu, byli sú spolu, a mějiechu všecko vóbec. A2,45 Dědiny a statky prodáváchu a rozdáváchu je mezi všecky, jakž komu potřebie bieše. A2,46 Na však den také jednomyslně trvajíce v chrámě a lámajíce podlé domóv chléb, přijímáchu pokrm s sprostností a s utěšením srdce, A2,47 chváléce boha a majíce milost ke všemu lidu. A pán přispořováše těch, jenž by spaseni byli, na každý den, též v něm samém.
Kapitola třetie
A3,1 Petr pak a Jan sstupováchu do chrámu k hodině modlitby deváté. A3,2 A muž jeden, jenž bieše klécavý z břicha matky své, nesen bieše, kteréhož kladiechu na každý den u brány chrámové, ješto slove Krásná, aby přijal almužnu od vcházejících do chrámu. A3,3 Ten když uzře Petra a Jana, ani počínají vcházeti do chrámu, prosieše, aby almužnu vzal. A3,4 A pohleděv naň Petr s Janem, řekl jest: „Hleď na nás.“ A3,5 A on hledieše na ně naděje se, že by něco vzal od nich. A3,6 Ale Petr vece: „Střiebra a zlata nenie mně, ale což mám, to tobě dávám: ve jméno Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.“ A3,7 A chopiv ruku jeho pravú, pozdviže ho, a ihned stvrdili sú se klúbové jeho a paty, A3,8 a poskočiv stál jest a chodieše. I vjide s nimi do chrámu, chodě a poskakuje a chvále boha. A3,9 I viďal ho vešken lid chodícieho a chválécieho boha, A3,10 a znajiechu jej, že ten bieše, jenž u almužny sedáše u Krásné brány chrámové, i naplněni sú podivením a myslí vytrženie v tom, co se bieše přihodilo jemu. A3,11 A když držiechu Petra a Jana, zběhl se vešken lid k nim do sience, kteráž slove Šalomúnova, s strachem diviece se.
A3,12 Ale vida Petr, odpověděl jest k lidu: „Mužie izrahelští, co se divíte v tomto aneb na nás co patříte, jako bychom naší silú aneb mocí učinili, aby tento chodil? A3,13 Buoh Abrahamuov a bóh Izákóv a bóh Jákobóv, bóh otcóv našich oslavil jest syna svého Ježíše, kteréhož zajisté vídali ste a zapřeli před tváří Pilátovú, an jest súdil propustiti jeho. A3,14 Ale vy spravedlivého a svatého zapřeli ste a prosili ste za muže vražedlníka, aby vám byl dán. A3,15 Ale rozmnožitele života zahubili ste, jehož bóh vzkřiesil z mrtvých, čehož my svědkové sme. A3,16 A u vieře jména jeho tohoto, kteréhož vidíte a znáte, utvrdilo jest jméno jeho. A viera, kteráž skrze něho jest dělá celé zdravie tomuto před obličejem všech vás. A3,17 A nynie, bratřie, viem, že ste skrze nevědomie učinili jako i kniežata vaše. A3,18 Ale bóh, jenž předzvěstoval skrze usta všech prorokóv trpěti Krista svého, naplnil jest tak. A3,19 Protož kajte se, aby shlazeni byli hřiechové vaši, A3,20 aby když přijdú časové obvlaženie a pošle toho, jenž kázán jest vám, Krista Ježíše, A3,21 kteréhož musí zajisté nebe přijieti až do času navrácenie všech věcí, kteréž jest mluvil bóh skrze usta svatých svých od věku prorokóv. A3,22 Neb Mojžieš řekl
