neb bieše zbor rozbrojen a mnozí nevěděli, pro kterú příčinu byli se zběhli. A19,33 I vytrhli sú z zástupu nějakého Alexandra, ano jej obrážejí Židé. Tehda Alexander rukú mlčenie požádav, chtěl se zpraviti lidu. A19,34 Kteréhož když poznachu Žida býti, hlas stal se jeden všech jako za dvě hodině křičících: „Veliká Diana Efezských.“
A19,35 A když ukroti písař zástup, řekl jest: Mužie efezští, kto jest z lidí, ješto by nevěděl, že Efezských město modlí se veliké Dianě a plemeni Iovis? A19,36 Protož když tomu nemóž odmlúváno býti, musíte se ukrotiti a nic všetečně nečiniti. A19,37 Neb přivedli ste tyto lidi, ani svatokrádce, ani rúhajícé se bohyni vašie. A19,38 Pakli Demetrius a kteříž s ním sú řemeslníci mají proti někomu vinu scházenie súdných věcí, se dějí, a první konšelé sú, žaluj jeden na druhého. A19,39 A pakli co jiného hledáte, v zřiezeném zboru bude moci pojednáno býti. A19,40 Neb i nebezpečni sme, bychom nebyli trestáni pro dnešní svár, když žádný vinen nenie, z něhož bychom mohli počet vydati, z zběhnutie tohoto.“ A když to povedě, rozpustil jest obec.
XX.
A20,1 A když ten hluk pominul, povolav Pavel učedlníkóv, napomanuv je požehnal jest jich a bral se, aby šel do Macedonie. A20,2 A když jest zchodil ty krajiny a napomínal je mnohú řečí, přijide do Řekuov. A20,3 Kdežto když byl tři měsiece, ukládáchu o něm Židé, když by se plavil do Sýrie, i měl jest radu, aby se vrátil skrze Macedoní. A20,4 I byl s ním tovařišem na cestě Sozipater Piriborenský, ale Tesaloniceských Aristarcus a Sekundus a Gaius a Derbeus a Timoteus a Azianští Titikus a Trofinus. A20,5 Ti když sú předešli, čakali sú nás v Troadě. A20,6 Ale my plavichom se po dnech přesničných od Filipis a přijidechom k nim do Troady v pěti dnech, kdež přebyli sme za sedm dní. A20,7 První pak den po sobotě, když sme se sešli k lámaní chleba, Pavel hádáše se s nimi, chtě nazajtřie pryč jíti. I prodlil jest kázaním až do pólnoci, A20,8 a biechu světedlnice mnohé u večeřadle, kdež biechom sebráni. A20,9 A sedě jeden mládenec jménem Eutikus na okně, když popaden bieše velikú dřiemotú, an Pavel dlúho káže, zdřiemav se, spade s třetieho ponebie dolóv a zdvižen jest mrtev. A20,10 K němuž když sstúpil Pavel, nakloniv se nadeň, a přitúliv k sobě, vece: „Neroďte se zamucovati, neb duše jeho v něm jest.“ A20,11 A vstúpiv vzhuoru a lámav chléb a pojed a mnoho dobrého k nim mluviv až do dne, tak pak pryč šel. A20,12 I přivedli sú to dietě živé a potěšeni sú velmi, A20,13 ale my, vstúpivše na lodí, plavili sme se do Affon, odtud majíc přijieti Pavla, neb tak bieše sám zpósobil, po zemi chtě cestú jíti. A20,14 A když nalezl nás v Affon, přijemše jej přišli sme do Mitylenu, A20,15 a odtud plaviece se, druhý den přišli sme do Kontrachium a jiného dne přišli sme k příplavu korábnému jménem Sanium a druhého dne přišli sme do Miletu. A20,16 Neb bieše umienil Pavel přeplaviti se do Efezu, aby žádné meškánie nebylo jim v Azí, neb chvátáše, mohlo li by to býti, aby den letniční učinil v Jeruzalémě.
A20,17 A z Miletu poslav do Efeza, povolal jest větších rodem zboru. A20,18 Jenž přijidechu k němu a spolu biechu, řekl jest k nim: „Vy viete od prvnieho dne, který sem šel do Azie, kterak sem s vámi po vše časy byl, A20,19 slúže pánu se vší pokorú a se slzami s pokušeními, kteráž sú mi se přihodila z nepřiezni židovské. A20,20 Kterak sem vám neukradl nic užitečného, bych vám nezvěstoval a neučil vás zevně i po domiech, A20,21 svědče Židóm i pohanóm k bohu pokánie a vieru v pána našeho Jezukrista. A20,22 A nynie, aj, já svázán sa duchem, jdu do Jeruzaléma nevěda, co mi se má v něm přihoditi,
