sú mečem sedícieho na koni, jenž pocházieše z úst jeho, a všickni ptáci nasyceni sú z masa jich.
XX.
Ap20,1 A viděl sem anděla sstupujícieho s nebe, majícieho klíč propasti a řetěz veliký v ruce své, Ap20,2 i pochopil jest draka, hada starého, jenž jest ďábel a satanáš, a svázal jej za tisíc let Ap20,3 a pustil ho do propasti a zavřel a znamenal nad ním, aby nesvodil viece národóv, dokudž by se neskonalo tisíc let, a potom musí on rozvázán býti na malý čas i viděl sem stolice a sedície na nich a súd dán jest jim. Ap20,4 A viděl sem duše stínaných pro svědectvie Ježíšovo a pro slovo božie, a kteříž sú se neklaněli šelmě ani obrazu jejiemu, ani přijali znamenie jejieho na čelech aneb na rukú svých a byli sú živi a kralovali s Kristem tisíc let. Ap20,5 A jiní z mrtvých nebyli sú živi, dokudž by se neskonalo tisíc let, toť jest vzkřiešenie prvnie. Ap20,6 Blahoslavený a svatý, ktož má částku vzkřiešení prvniem, nad těmi druhá smrt nemá moci, ale budú kněžie boží a Kristovi a budú kralovati s ním tisíc let. Ap20,7 A když se dokoná tisíc let, rozvázán bude satanáš z žaláře svého a svoditi bude národy, ješto sú ve čtyrech úhléch země Gog a Magog a shromaždí je k boji, jichž počet jest jako piesek mořský. Ap20,8 A vystúpili sú na širokost země a obcházeli stany svatých a město milé. Ap20,9 I sstúpi oheň s nebe i sžéře je a ďábel, jenž svodieše je, puštěn jest do jezera ohnivého a sirného, kdež i šelma Ap20,10 i falešný prorok mučeni budú ve dne i v noci na věky věkóv. Ap20,11 A viděl sem stolici velikú stkvúcí a sedícieho na nie, před jehožto obličejem uteče nebe i země a město jim nenie nalezeno. Ap20,12 I viděl sem mrtvé, malé i veliké stojiece před obličejem stolice a knihy otevřieny sú a jiné knihy otevřieny sú, jenž sú kniehy života, i súzeni sú mrtví z těch věcí, kteréž psány sú v knihách podlé jich skutkóv. Ap20,13 A vydalo moře mrtvé své, kteříž v něm biechu. Ap20,14 A smrt a peklo vydali sú mrtvé své, kteříž biechu v nich, i súzeno jest o všech podlé skutkóv jich a peklo a smrt puštěni sú do jezera ohnivého. Ap20,15 Toť jest smrt druhá a ktož nenie nalezen v knihách života napsaný, puštěn jest do jezera ohnivého.
Kapitola XXI.
Ap21,1 A viděl sem nebe nové a zemi novú, neb prvnie nebe a prvnie země odešla jest a moře již nenie. Ap21,2 A já Jan viděl sem město svaté Jeruzalém nový sstupujíce s nebe od boha připravený jako nevěstu okrášlenú muži svému. Ap21,3 I slyšal sem hlas veliký s trónu řkúci: „Aj, stánek boží s lidmi a přebývati bude s nimi a oni lid jeho budú a on bóh s nimi bude bóh jich. Ap21,4 A setře bóh všelikú slzu od očí jich a smrt viece nebude ani lkánie ani volánie ani bolest bude viece, neb sú prvnie věci pominuly.“ Ap21,5 I řekl jest ten, jenž sedieše na trónu: „Aj, nové činím všecky věci.“ Ap21,6 Iřekl mi: „Piš, neb tato slova převěrná sú a pravá.“ I řekl jest: „Stalo se jest. Já sem alfa i omega, počátek i konec, já žieznivého dám z studnice vody živé darmo. Ap21,7 Ktož svítězí, bude těmi věcmi vládnúti a budu jemu za bóh a on bude mně za syna. Ap21,8 Ale strašlivým a nevěřícím a proklatým i vražedlníkóm a smilníkóm i travencóm i modloslužebníkóm i všem lhářóm částka jich bude v jezeru hořícím ohněm a sírú, ješto jest druhá smrt.“ Ap21,9 I přijide ke mně jeden z sedmi andělóv majících báně plné, sedm ran posledních, a mluvil jest se mnú řka: „Poď, a ukáži tobě nevěstu, ženu beránkovu.“ Ap21,10 I zdviže mě v duchu na
