nejie, pánu nejie a dieky činí bohu. R14,7 Žádný zajisté z nás nenie sobě živ a žádný sobě neumierá. Neb leč sme živi, páně sme, leč mřeme, pánu mřeme. R14,8 Protož leč sme živi, leč mřeme, páně sme. R14,9 Neb proto zajisté Kristus umřel jest a vstal z mrtvých, aby i nad živými i nad mrtvými panoval. R14,10 Ale ty co súdíš bratra svého? Aneb ty proč zhrzieš bratrem tvým? Všickni zajisté stanem před stolicí Kristovú. R14,11 Neb psáno jest: Živ sem já, die pán. Že mně klekati bude každé koleno a každý jazyk vyznávati se bude pánu, R14,12 a tak jeden každý z nás sám za se vydá počet bohu. R14,13 Protož nesuďme sebe viec vespolek, ale toto radějí suďte, abyšte nekladli úrazu bratru aneb pohoršenie. R14,14 Viem a doúfám v pánu Ježíši, že nic nenie nečistého skrze něho, jedné tomu, ktož mní něco nečisto býti, tomu nečisto jest.
R14,15 Neb jestliže pro pokrm bratr tvuoj zamutcuje se, již ne podlé lásky chodíš. Neroď pokrmem tvým zatracovati toho, za kohož Kristus umřel jest. R14,16 Protož nebuď porúháno dobré vaše, R14,17 neb nenie královstvie božie pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v duchu svatém. R14,18 Neb ktož v tom slúží Kristu, líbí se bohu a zkušený jest lidem. R14,19 Protož, bratřie, které věci u pokoji sú, následujme, a které věci k vzdělání sú, vespolek ostřiehajme. R14,20 Neroď pokrmem kaziti diela božieho, všecky zajisté věci čisté sú, ale zle jest člověku, který skrze úraz jie. R14,21 Dobré jest nejiesti masa a nepíti vína, ani na čemž bratr tvój urazie se aneb horší aneb nemáhá. R14,22 Ty, ktož vieru máš, sám u sebe měj před bohem. Blahoslavený, ktož nesúdí sám sebe v tom, což zkušuje, R14,23 ale ktož rozeznává, bude li jiesti, odsúzen jest, neb ne z viery. A všecko, což nenie z viery, hřiech jest.
XV.
R15,1 Ale máme my silnější mdloby nemocných nésti, a ne sobě se líbiti. R15,2 Jeden každý z vás bližniemu svému lib se k dobrému vzdělání. R15,3 Neb i Kristus ne sám sobě se líbil, ale jakož psáno jest: Haněnie hanějících tě spadla sú na mě. R15,4 Neb které koli věci psány sú, k našemu naučení psány sú, abychom skrze trpělivost a utěšenie písem naději měli. R15,5 A buoh trpělivosti a utěšenie daj vám též smysliti jeden k druhému podlé Ježíše Krista, R15,6 abyšte jednomyslni jedněmi usty ctili boha a otce našeho, pána Jezukrista. R15,7 Protož přijímajte se vespolek, jako i Kristus přijal jest vás v čest boží. R15,8 Neb pravím Krista Ježíše služebníka býti obřezánie pro pravdu boží ku potvrzení zaslíbení otcuov, R15,9 ale pohané pro milosrdenstvie ctiece boha, jakož psáno jest: Protož chváliti tě budu v pohanech, pane, a jménu tvému zpievati budu. R15,10 A opět die: Veselte se, pohané, s lidem jeho. R15,11 A opět: Chvalte pána, všickni národové, a velebte jeho všickni lidé. R15,12 A opět Izaiáš die: Bude kořen Jese, a jenž povstane zpravovati pohanuov, v něho pohané úfati budú. R15,13 Ale buoh naděje naplň vás všie radosti a pokoje a věřenie, abyste se rozmáhali v naději a v moci ducha svatého.
R15,14 Ale jist sem, bratřie moji, i já sám o vás, že i vy plni ste milovánie, naplněni všeho uměnie, tak abyste mohli jeden druhého napomínati. R15,15 Neb smělejie psal sem vám, bratřie, pro některé z vás, jakžto vás v pamět přivodie pro milost, kteráž dána mi jest od boha, R15,16 abych byl sluha Krista Ježíše v pohanech, posvěcuje čtenie božieho,
