ruosti, chvála jest jie, neb vlasové zakrytie dáni sú jie. 1 C11,16 Ale ač se kto zdá svárlivý býti, my takového obyčeje nemáme, ani zbor boží.
1 C11,17 Ale toto přikazuji nechvále, že ne k lepšiemu, ale k horšiemu scháziete se. 1 C11,18 Najprvé zajisté když se scháziete do zboru, slyším, že sú rozdělenie mezi vámi. A diel tomu i věřím, 1 C11,19 neb musejí i kacierstva býti, aby ti, kteříž zkušeni sú, zevni byli mezi vámi. 1 C11,20 Protož když se scháziete spolu, již nenie večeře božie jiesti, 1 C11,21 neb každý svú večeři předjímá k jedení a jiný zajisté lačen jest, a jiný pak opil se jest. 1 C11,22 Zdali domuov nemáte k jedení a ku pití? Čili zbor boží potupujete a haniete ty, kteříž nemají? Co diem vám? Chválím vás? V tom nechválím. 1 C11,23 Já zajisté vzal sem od pána, což i vydal sem vám, že pán Ježíš, kterúž noc zrazen bieše, vzal jest chléb 1 C11,24 a dieky čině lámal a řekl: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolupamatovánie.“ 1 C11,25 Též i kalich, když jest večeřel, řka: „Tento kalich nový zákon jest v mé krvi, to čiňte, kolikrát koli píti budete na mé spolupamatovánie. 1 C11,26 Neb kolikrát koli budete jiesti chléb tento a kalich píti, smrt páně zvěstovati budete, ažť i přijde. 1 C11,27 Protož ktož koli jiesti bude chléb aneb kalich píti páně nehodně, vinen bude tělem a krví páně. 1 C11,28 Protož zkus sám sebe člověk a tak z chleba z toho jez i z kalicha pí. 1 C11,29 Neb ktož jie a pie nehodně, súd sobě jie a pie, nerozsuzuje těla páně. 1 C11,30 Protož mezi vámi mnozí nemocní a mdlí a spie mnozí. 1 C11,31 Bychom sami se rozsuzovali, nebyli bychom súzeni. 1 C11,32 Ale když býváme súzeni od pána, býváme tresktáni. 1 C11,33 Protož, bratřie moji, když se scháziete k jedení, vespolek sebe sčakávajte, abyšte se k súdu nescházeli. 1 C11,34 Pakli kto lačnie doma jez, jiné pak věci, když přijdu, zpósobím.
XII.
1 C12,1 O duchovních pak věcech nechci, byšte nevěděli, bratřie. 1 C12,2 Vizte, že když ste pohané byli, k modlám němým jakož ste bývali vedeni jdúce. 1 C12,3 Protož známo vám činím, že žádný v duchu svatém mluvě, nedie rozdělenie Ježíšovi, a žádný nemuož řéci Pán Ježíš, jedné v duchu svatém. 1 C12,4 A rozdielové milosti sú, ale týž duch, 1 C12,5 a rozdielové služebnosti sú, ale týž pán, 1 C12,6 rozdielové účinkuov sú, ale týž buoh, jenž dělá všecky věci ve všech. 1 C12,7 Jednomu každému zajisté dáno bývá zevenie duchu k užitku. 1 C12,8 Jinému zajisté dána bývá skrze ducha řeč múdrosti, jinému řeč uměnie podlé téhož ducha, 1 C12,9 jinému viera v témž duchu, jinému milost uzdravovánie v jednom duchu, 1 C12,10 jinému činěnie divuov, jinému proroctvie, jinému rozeznávanie duchuov, jinému rozličnost jazykuov, jinému vykládanie řečí, 1 C12,11 a ty všecky věci činí jeden a týž duch rozděluje každému, jakož chce.
1 C12,12 Neb jakož tělo jedno jest a údy má mnohé, ale všickni údové těla, kakž koli jest jich mnoho, však jedno tělo sú, tak i Kristus. 1 C12,13 Neb v jednom duchu všickni my v jedno tělo pokřtěni sme, leč Židé, leč pohané, leč sluhy, leč svobodní, a všickni jedniem duchem napojeni sme. 1 C12,14 Neb i tělo nenie jeden úd, ale mnozí. 1 C12,15 Die li noha, že nejsem ruka, nejsem z těla, ne proto nenie z těla? 1 C12,16 A die li ucho, protože nejsem oko, nejsem z těla? 1 C12,17 Jest li všecko tělo oko, kde jest slyšenie? A jest li všecko tělo sluch, kde povoněnie? 1 C12,18 Ale nynie položil jest buoh údy v těle a jeden každý z nich, jakož jest chtěl. 1 C12,19 Neb když by byli
