poslúžil vuoli božie, usnul a přiložen jest k otcóm svým a viděl porušenie. A13,37 Ale kohož buoh vzkřiesil, neviděl jest porušenie. A13,38 Protož známo buď vám, mužie, bratřie, že skrze toho vám odpuštěnie hřiechóv se zvěstuje ode všech, od nichž nemohli ste v zákoně Mojžiešově spravedliví učiněni býti. A13,39 V tomto každý, ktož věří, spravedliv bývá učiněn. A13,40 Protož vizte, aby nepřišlo vám, což pověděno jest v prorociech: A13,41 Vizte potupníky a divte se a rozptylte se. Neb skutek dělám já ve dnech vašich, skutek, o němž ač by kto vám pravil, nevěříte.“
A13,42 A když sú oni vyšli, prosiechu, aby druhú sobotu mluvili jim slova tato. A13,43 A když se z školy rozešli všickni, šli sú mnozí z Židóv a z ctitelóv božích, z obrácených z pohanstva k Židovstvu za Pavlem a za Barnabášem, kteřížto mluviece radiechu jim, aby v milosti božie zóstali. A13,44 V druhú pak sobotu téměř všecko město sjide se, aby slyšali slovo páně. A13,45 Ale vidúce zástupy Židé, naplněni sú závistí a odmlúváchu těm věcem, kteréž se od Pavla praviechu porúhajíce se. A13,46 Tehda ustavičně Pavel a Barnabáš řekli sú: „Vám najprvé měli sme mluviti slovo božie, ale že zahániete je a nehodni se činíte života věčného, aj, obracujem se k pohanóm. A13,47 Neb tak přikázal nám pán, položil sem tě v světlo pohanóm, aby byl v spasenie až do konce země.“ A13,48 A uslyševše to pohané, radovali sú se. A13,49 A velebiechu slovo božie i uvěřili sú ti, jenž biechu předzpósobeni k životu věčnému, a slovo božie rosieváše se po všie krajině. A13,50 Ale Židé popudili sú nábožných žen a počestných a prvních města a zbudili sú protivenstvie proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je z končin svých. A13,51 Ale oni vybivše prach z noh svých, na ně přišli sú do Ikonium. A13,52 A zatiem učedlníci naplněni biechu radostí a ducha svatého.
XIIII.
A14,1 I stalo se jest v Ikoní, když spolu vjidechu do školy židovské, a mluviechu jim, tak že uvěřilo Židóv a Řekóv hojné množstvie. A14,2 Ti pak, ješto biechu nevěrní Židé, zbudili sú a k hněvu popudili myslí pohanóv proti bratřím. A14,3 Protož dlúhý čas bydléchu, doúfalé činiece v pánu svědectvie, vydávajíc slovu milosti jeho, an činí divy a zázraky skrze ruce jich. A14,4 Tehdy rozdělilo se množstvie města a někteří zajisté biechu s Židy a někteří s apoštoly. A14,5 A když se hřmot stal pohanóv a Židóv s kniežaty svými, aby je haněním trápili a kamenovali, A14,6 srozoměvše utekli sú do měst likaonitských, do Listry a do Derben i do všie vuokol krajiny, a tam biechu kážíce.
A14,7 A aj, jeden muž v Listře nemocný v nohách sedieše, belhavý z břicha matky své, jenž nikdy nechodieše. A14,8 Ten jest slyšal Pavla, an mluví. Jenž popatřiv naň a vida, že by měl vieru, aby zdráv byl. A14,9 Řekl jest hlasem velikým: „Vstaň na své nohy prostě!“ I poskočil jest a chodieše. A14,10 Tehda zástupové, když uzřechu to, což učinil Pavel, pozdvihli sú hlasu svého, Nikoničští řkúce: „Bohové podobni učiněni sú lidem, sstúpili sú k nám.“ A14,11 I nazýváchu Barnabáše Jovem, ale Pavla Merkuriášem, neb on bieše vódce slov. A14,12 Kněz také té modly Jovis, jenž bieše před městem, býky a koruny přinesl k bráně s lidem, chtieše obětovati. A14,13 To když uslyšechu apoštolé, Barnabáš a Pavel, rozedřevše sukně své, vyskočichu mezi zástup, volajíce A14,14 a řkúce: „Mužie, co činíte? I my smrtedlní sme podobni vám, lidé, zvěstujíce vám, abyšte se od těchto marných věcí obrátili k bohu živému, jenž učinil nebe i zemi a moře i všecky věci, kteréž v nich sú, A14,15 jenž v minulých pokoleních dopustil, aby všickni národové chodili po cestách
