jest: Že proroka vám zbudí pán bóh váš z bratří vašich jako mne, poslúchati jeho budete podlé všech věcí, kteréž koli mluviti bude vám. A3,23 A budeť: každá duše, kteráž koli nebude poslúchati proroka toho, vyhlazena bude z lidu mého. A3,24 A všickni prorokové od Samuele i potom, kteří sú mluvili, zvěstovali sú den tento. A3,25 Vy ste synové prorokóv a svědectvie, kteréž zpósobil bóh k otcóm našim řka Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budú všecky čeledi země. A3,26 Vám najprvé vzkřiesiv bóh syna svého, poslal jeho dobře činícieho vám, aby se obrátil jeden každý od cesty své.“
Kapitola čtvrtá
A4,1 Když oni tak mluviechu k lidu, přijidechu kněžie a zprávce lidu a Saducejští A4,2 želejíce, že by lid učili, a zvěstovali Ježíšovo z mrtvých vstánie. A4,3 I vržechu na ně ruce a vsadichu je v žalář až do zajtřie, neb bieše již večer. A4,4 A mnozí z těch, ješto biechu slyšeli slovo, uvěřili sú. A učiněn jest počet mužóv pět tisícóv. A4,5 I stalo se jest nazajtřie, když se sebrachu kniežata jich a starší a mistři v Jeruzalémě, A4,6 Annáš, knieže kněžské, a Kaifáš a Jan a Alexander a kteříž koli biechu z rodu kniežetského, A4,7 a postavivše je u prostředce, tázáchu: „V které moci aneb v kterém jiném učinili ste vy toto?“ A4,8 Tehda Petr, naplněn sa ducha svatého, řekl jest: „Kniežata lidu a starší, slyšte: A4,9 Jestliže my súzeni sme dnes dobrodění člověka tohoto nemocného, v němž tento zdráv učiněn jest, A4,10 známo buď všem vám i všemu lidu izrahelskému, že ve jméno Ježíše Nazaretského, kteréhož ste vy ukřižovali, jehož bóh zkřiesil z mrtvých, v tom tento přístojí před vámi zdráv jsa. A4,11 To jest ten kámen, jenž zavržen jest od vás stavitelóv, jenž učiněn jest v hlavu úhelní. A4,12 A nenie v nižádném jiném spasenie aniž jest jméno jiné pod nebem dáno lidem, v němž bychom měli spaseni býti.“ A4,13 Tehda vidúce Petrovu ustavičnost a Janovu, vidúce, že by lidé byli bez písma a neučení, diviechu se a poznáváchu je, že sú s Ježíšem byli. A4,14 Člověka také vidúce stojícieho s nimi, jenž uzdravem bieše, nic nemohli sú odpierati, A4,15 tehda kázáchu jim ven z rady vyjíti a rozmlúváchu mezi sebú A4,16 řkúce: „Co učiníme lidem těmto? Neb zajisté div znám učiněn jest skrze ně všem přebývajícím v Jeruzalémě zevno jest, a nemóžem zapřieti. A4,17 Ale aby viece nebylo rozhlášeno v lidu, pohrozme jim, ať viece nemluvie ve jméno tomto žádnému člověku.“ A4,18 A zavolavše jich, zapověděli sú jim, aby ovšem nemluvili v jménu Ježíšovo ani učili. A4,19 Ale Petr a Jan odpověděvše, vecechu k nim: A4,20 „Jest li spravedlivé před obličejem božím vás radějí poslúchati než boha, suďte to, neb nemuožem toho, co sme viděli a slyšeli, nemluviti. A4,21 Tehda oni pohrozivše pustili sú je, nenalezše, kterak by nad nimi pomstili, pro lid, neb všickni chváléchu to, co se bieše stalo na tom, ješto se bylo přihodilo. A4,22 Bieše zajisté maje let viece než čtyrydceti člověk, na němž stal se bieše div tento uzdravenie.
A4,23 A puštěni jsúc, přišli sú k svým a zvěstovali jim, kterak by mnohé věci k nim kniežata kněžská a starší pravili. A4,24 Jenž když uslyšechu, jednomyslně pozdvihli sú hlasu bohu a řekli sú: „Pane, ty, jenž učinil nebe i zemi, moře i všecky věci, kteréž v nich sú, A4,25 jenžs duchem svatým skrze usta otce našeho Davida, sluhu tvého, řekl: Proč sú se hněvali národové a lidé myslili sú marné věci? A4,26 Spolu stali sú králové zemští a kniežata sešla sú se v jedno proti pánu a proti Kristu jeho. A4,27 Neb sú se zajisté sebrali v městě tomto proti svatému dietěti tvému Ježíšovi,
