J2,1 A den třetí svadba stala se v Káně galilejské a bieše matka Ježíšova tam. J2,2 I pozván jest Ježíš a učedlníci jeho na svadbu. J2,3 A když se nedostávalo vína, die matka Ježíšova k němu: „Vína nemají.“ J2,4 Die jie Ježíš: „Co mně a tobě jest, ženo? Ještě jest nepřišla hodina má.“ J2,5 Die matka jeho k služebníkóm: „Což koli die vám, učiňte.“ J2,6 A bieše tu kamenných štúdví šest po staveních podlé očišťovánie židovského, berúci každá měřice dvě anebo tři. J2,7 Die jim Ježíš: „Naplňte štúdve vodú“ I naplnili sú je až do vrchu. J2,8 I die jim Ježíš: „Beřte nynie a neste starému svatu.“ J2,9 A když okusil starý svat vodu vínem učiněnú a nevědieše, odkud by bylo, ale služebníci vědiechu, ješto biechu vážili vodu, a povola ženicha starý svat J2,10 a die jemu: „Každý člověk najprvé víno dobré postavuje, a když se zpijí, tehdy to, kteréž horšie jest. Ale ty zachoval si víno dobré až dosovad.“ J2,11 To jest učinil počátek divuov Ježíš v Káně galilejské a zzjevil slávu svú i uvěřili sú v něho učedlníci jeho.
J2,12 A potom vstúpil do Kafarnaum on i matka jeho a bratřie jeho i učedlníci jeho a tam zuostáchu nemnoho dňóv, J2,13 a přibližováše se Velika noc židovská. I vstúpil jest do Jeruzaléma Ježíš J2,14 a nalezl v chrámě prodávajície ovce a voly a holubice a penězoměnce sediece. J2,15 A když učini jako bičík z provázkuov, všecky jest vyhnal z chrámu, ovce také i voly a penězoměncóm rosypal penieze a stoly převracel. J2,16 A těm, ješto holubice prodáváchu, vece: „Přenestež toto odsud a neroďte činiti domu otce mého domu kupeckého!“ J2,17 Tehda rozpomanuli sú se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého svedla mě. J2,18 Tehda odpověděchu Židé a vecechu jemu: „Které znamenie okazuješ nám, že tyto věci činíš?“ J2,19 Odpověděv Ježíš vece jim: „Zrušte chrám tento a ve třech dnech zbudím jej.“ J2,20 Tehdy řekli sú Židé: „Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech zbudíš jej.“ J2,21 Ale on pravieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když jest vstal z mrtvých, rozpomanuli sú se učedlníci jeho, že to pravieše i uvěřili sú písmu a řeči, kterúž jest řekl Ježíš. J2,23 A když bieše v Jeruzalémě na Veliku noc v den sváteční, mnozí uvěřili sú ve jméno jeho vidúce divy, kteréž činieše. J2,24 Ale Ježíš nedóvěřieše sebe samého jim, protože by on znal všecky J2,25 a že potřebie jemu nebieše, aby kto vydal svědectvie o člověku, neb on vědieše, co by bylo v člověku.
III.
J3,1 A bieše člověk z zákonníkuov Nikodém jménem knieže židovské, J3,2 a ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl jemu: „Mistře, vieme, žes od boha přišel mistr, neb žádný nemuož těch divuov činiti, kteréž ty činíš, leč by byl buoh s ním.“ J3,3 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: „Věrně, věrně pravím tobě, jedné leč se kto narodí podruhé, nemuož viděti královstvie božie.“ J3,4 Die k němu Nikodém: „Kterak se muož člověk naroditi, sa starý? Zdali muož do břicha matky své opět vjíti a naroditi se?“ J3,5 Odpovědel Ježíš: „Věrně, věrně pravím tobě, jedné leč se kto narodí z vody a z ducha svatého, nemuož viděti královstvie božieho. J3,6 Což se jest narodilo z těla, tělo jest. A co se jest narodilo z ducha, duch jest. J3,7 Nediv se tomu, žeť sem řekl tobě: Musíte se naroditi podruhé, J3,8 duch kdež chce dýše a hlas jeho slyšíš a nevieš, odkud by přišel aneb kam by šel. Tak jest každý, ktož se jest narodil z ducha.“ J3,9 Odpověděl Nikodém a řekl jemu: „Kterak mohú ty věci býti?“ J3,10 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: „Ty si mistrem v Izraheli, a toho neumieš?“
