jich, odpověděv řekl jest k nim: „Co myslíte zlé věci v srdcích vašich? L5,23 Co jest snáze řéci: Odpúštějí se tobě hřiechové tvoji, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyste věděli, že syn člověka má moc na zemi odpustiti hřiechy.“ Vece dnu trpíciemu: „Tobě pravi, vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ L5,25 A ihned vstav před nimi, vzal jest lože, na němž ležieše, a odjide do domu svého velebě boha. L5,26 A strach popade všecky, a velebiechu boha i naplněni sú bázní řkúce, že sme viděli divné věci dnes.
L5,27 A potom vyjide i uzře zevného hřiešníka jménem Levi sedícieho na cle i vece jemu: „Následuj mne.“ L5,28 A opustiv všecky věci, vstal, šel jest za ním. L5,29 I učinil jemu Levi hody v domu svém. A bieše zástup mnohý zevných hřiešníkuov i jiných, ješto s ním biechu stoléce. L5,30 I reptáchu mistři a zákonníci, řkúce k učedlníkóm: „Proč [s ]text doplněný editorem[102]s] cum lat.zevnými hřiešníky a hřiešníky jiete a piete?“ L5,31 A odpověděv Ježíš, řekl jest k nim: „Nepotřebují, kteříž zdraví sú, lékaře, ale kteří zle se mají. L5,32 Neb nepřišel sem volat spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“ L5,33 Tehdy oni řekli sú jemu: „Proč učedlníci Janovi postie se často a prosby činie, takež i zákonníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimžto on vece: „Zdali muožete učiniti, aby se postili synové ženichovi, když s nimi jest ženich? L5,35 Ale přijdú dnové, když odjat bude od nich ženich a tehdy se budú postiti v těch dnech.“ L5,36 Ale pravieše u podobenství k nim, že žádný záplaty od rúcha nového nepřistavuje k rúchu vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepříslušie záplata od nového. L5,37 A žádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak rozpučí víno nové sudy a samo se vylé a sudové zahynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má puštěno býti, a obé bude zachováno. L5,39 A nižádný pije staré, ihned chce nového, neb die: Staré lepšie jest.
Kapitola VI.
L6,1 I stalo se jest v druhú sobotu najprvé když jdieše přes obilé, trháchu učedlníci jeho klasy a jediechu mnúce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákonníkuov praviechu jim: „Co činíte, což neslušie v soboty?“ L6,3 A odpověděv Ježíš, řekl jest k nim: „Ani ste čtli, co jest učinil David, když lačněl on a kteříž s ním biechu, L6,4 kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné pobral, a jedl a dal těm, kteříž s ním biechu. Jichžto neslušalo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že pán jest syn člověka také soboty. L6,6 Ale stalo se jest i v jinú sobotu, že vjide do školy a učieše, i bieše tam člověk, a ruka jeho pravá bieše uschla. L6,7 I střežiechu mistři a zákonníci, uzdravil li by v sobotu, aby nalezli, odkud by ho obžalovali. L6,8 Ale on vědieše myšlenie jich i vece k člověku, ješto mějieše ruku uschlú: „Vstaň a stuoj uprostřed.“ A vstav stál jest. L6,9 I vece k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši spasenu učiniti čili zatratiti.“ L6,10 A obezřev všecky, řekl jest člověku: „Ztiehni ruku svú.“ I ztieže, a navrácena jest ruka jeho. L6,11 Ale oni naplnění sú nemúdrostí, a mluviechu vespolek, co by učinili Ježíšovi.
L6,12 I stalo se jest ve dnech těch, vyjide na horu, aby se modlil, a bieše přes noc trvaje na modlitbě božie. L6,13 A když byl den, povolal učedlníkóv svých a vyvoli jich dvanácte, kteréž i apoštoly nazýval: L6,14 Šimona, jemuž příjmie vzděl Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana Filipa a Bartoloměje, L6,15 Tomáše a Matúše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž slove Zelotes, L6,16 Judu Jakubova a Jidáše Škariotského, jenž jest byl zrádce. L6,17 A sstúpiv s nimi s hory, stal jest na miestě polniem
