počechu jeho prositi, aby vyšel od končin jich. Mc5,18 A když vstúpil na lodí, poče ho prositi, kterýž ďábelstvie mějieše, aby byl s ním. Mc5,19 A Ježíš nedopustil jeho, ale vece jemu: „Jdi do domu tvého k tvým a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě pán, a slitoval se jest nad tebú.“ Mc5,20 I odjide a poče kázati v krajině desieti měst, kterak veliké věci učinil jemu Ježíš, a všickni se diviechu. Mc5,21 A když vstúpi Ježíš na lodí opět přes moře, sjide se zástup mnohý k němu a bieše podlé moře.
Mc5,22 I přijide jeden z kniežat židovské školy jménem Jairus, a uzřem jej, pade k nohám jeho Mc5,23 a prosieše ho mnoho řka, že dcera má na skončení jest, poď, vlož ruku tvú na ni, aby zdráva byla a živa. Mc5,24 I odjide s ním a jdieše za ním zástup mnohý a dáviechu ho. Mc5,25 A žena, kteráž bieše v krvotoku let dvanácte Mc5,26 a mnoho byla trpěla od mnohých lékařóv a vynaložila bieše všecky dobré věci své, aniž co byla prospěla, ale viece zle se mějieše. Mc5,27 A když uslyše o Ježíšovi, přijide v zástupě s zadu a dotče se podolka rúcha jeho. Mc5,28 Neb pravieše, že dotknu li se toliko rúcha jeho, zdráva budu. Mc5,29 A ihned uschla jest studnice krve jejie a poči na těle, že by uzdravena byla od neduhu. Mc5,30 A ihned Ježíš poznav sám v sobě moc, kteráž vyšla bieše z něho, obrátiv se k zástupu, pravieše: „Kto se jest dotekl rúcha mého?“ Mc5,31 I praviechu jemu učedlníci jeho: „Vidíš, ano tě zástup tiskne, a dieš: Kto se mne dotekl?“ Mc5,32 I patřieše vuokol, aby ji uzřel, kteráž to bieše učinila. Mc5,33 Ale žena bojéci se a třasúci se, vidúci, co jest stalo se nad ní, přijide a pade před ním a povědě jemu všicku pravdu. Mc5,34 A Ježíš řekl jie: „Dcero, viera tvá tě zdrávu učinila, jdi u pokoji a buď zdráva od neduhu svého.“ Mc5,35 A když ještě mluvieše, přijdú k kniežeti židovské školy řkúce, že dcera tvá umřela jest, co viece trudíš mistra? Mc5,36 A uslyšev Ježíš slovo, kteréž se pravieše, vece kniežeti školy židovské: „Neroď se báti, ale toliko věř.“ Mc5,37 I nedopustil za sebú žádnému jíti, jedné Petrovi a Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. Mc5,38 A přijdú do domu kniežete, i uzře hluk a plačície a kvielécie mnohé. Mc5,39 A všed vece jim: „Co se rmútíte a pláčete, děvečka nenie mrtva, ale spíť.“ Mc5,40 I posmieváchu se jemu, ale von vyvrhl všecky, pojal jest otce a matku děvečky a kteříž s ním biechu, i vejdú, kdež bieše děvečka ležéci. Mc5,41 A drže ruku děvečky, vece jie: „Tabitakumi“, jenž se vykládá „ěvečko, tobě pravím, vstaň.“ Mc5,42 A ihned vstala jest děvečka a chodieše, a bieše ve dvanácti letech. I divili sú se divením převelikým. Mc5,43 A přikázal jim náramně, aby nižádný toho nevěďal, a káza jie dáti jiesti.
VI. kapitola
Mc6,1 A vyšed odtud, odjide do vlasti své, i šli sú za ním učedlníci jeho. Mc6,2 A když by sobota, poče v škole učiti, a mnozí slyšiece, diviechu se v učení jeho řkúce: „Odkud tomuto tyto všecky věci? A která jest múdrost, ješto jest dána jemu, a moci takové, kteréž se dějí skrze ruce jeho? Mc6,3 Však tento jest tesař, syn Marie, bratr Jakubuov a Jozefuov a Juduov a Šimonuov, však i sestry jeho zde s námi sú.“ A horšiechu se na něm. Mc6,4 I pravieše jim Ježíš, že nenie prorok beze cti, jediné vlasti své a v rodině své. Mc6,5 A nemožieše tu moci žádné učiniti pro nevěru jich, jedné nemnohé nemocné vzkládaje ruce uzdravi. Mc6,6 A divieše se pro nevěru jich i obcházieše kastely, v uokolí
