všickni jeden úd, kde by bylo tělo? 1 C12,20 Ale nynie mnozí zajisté údové, a jedno tělo. 1 C12,21 A nemuož oko řéci: „Ruce skutkuov tvých nepotřebují.“ Aneb opět hlava nohám: „Nejste mi potřebny.“ 1 C12,22 Ale mnoho viece údové těla, ješto se zdají mdlejší býti, potřebnější sú. 1 C12,23 A kteréž mníme neušlechtilejšie býti údy těla, těm čest hojněší přidáváme. A kteříž nepočestnější sú údové naši, hojněší počestnost mají, 1 C12,24 ani počestní naši údové nic nepotřebují. A buoh zřiedil jest tomu tělu, který úd nedostatek trpieše, hojněší jemu dávaje počestnost, 1 C12,25 aby nebylo rozdělenie na těle, ale aby jeden o druhém pečlivi byli údové, 1 C12,26 a ač co trpí jeden úd, aby spolu s ním trpěli všickni údové. 1 C12,27 Ale vy ste tělo Kristovo a údové z údu. 1 C12,28 A některé zajisté položil buoh v cierkvi najprvé apoštoly, druhé proroky, třetie učitele, potom ty, ješto divy činie, pak ješto nemocné uzdravují, pak spomáhanie, zpravovánie, rozličnosti jazykuov, vykládanie řečí. 1 C12,29 Zdali všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? 1 C12,30 Zdali všickni činieme divuov? Zdali všickni majíce milost uzdravovánie? Zdali všickni rozličnými jazyky mluvie? Zdali všickni písmo vykládají? 1 C12,31 Ale milujte lepšie dary ducha svatého a ještě vyší cestu ukáži vám.
XIII.
1 C13,1 Bych jazyky lidskými mluvil i anjelskými, a lásky bych neměl, učiněn sem jako měď, ješto zní, a zvonec, ješto zvučí. 1 C13,2 A bych měl proroctvie a znal všecka tajemstvie i všeliké uměnie, abych měl všicku vieru, tak že bych hory přenášel, a lásky nebudu li mieti, nic nejsem. 1 C13,3 A bych rozdělil v pokrmy chudých všecky statky mé a bych vydal tělo mé, tak že bych hořel, a lásky nebudu li mieti, nic mi platno nenie. 1 C13,4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, nečiní převrácenie, nenadýmá se, 1 C13,5 nenie žádostivá své cti, nehledá, což jejieho jest, nepopúzie se, nemyslí zlého, 1 C13,6 neraduje se nad nepravostí, ale spoluraduje se pravdě. 1 C13,7 Všecky věci snášie, všem věří, všem věcem se naděje, všecko strpí. 1 C13,8 Láska nikdy nevypadá, leč proroctvie budú vyprázdněna, leč jazykové přestanú, leč uměnie zkaženo bude. 1 C13,9 Neb nedokonalé poznáváme a nedokonalé prorokujem, 1 C13,10 ale když přijde, což dokonalé jest, vyprázněno bude, což nedokonalé jest. 1 C13,11 Kdy sem byl maličký, mluvil sem jako maličký, myslil sem jako maličký. Ale když učiněn sem muž, vypráznil sem, které věci biechu maličkého. 1 C13,12 Vidíme nynie skrze zrcadlo a v podobenství, ale tehdy tváří v tvář, nynie poznávám nedokonalé, ale tehdy poznám, jako i poznán sem. 1 C13,13 A nynie zuostává i viera, naděje a láska, tyto tři věci, ale najvětšie jich jestiť láska.
Kapitola XIIII.
1 C14,1 Následujte lásky, milujte duchovnie věci, a viece abyste prorokovali. 1 C14,2 Neb ktož mluví jazykem, ne lidem mluví, ale bohu. Neb žádný nerozomie, ale duch mluví tajnosti. 1 C14,3 Neb ktož prorokuje, lidem k vzdělání mluví a k napomínaní a k utěšení. 1 C14,4 Ale ktož jazykem mluví, sám se vzdělává. Ale ktož prorokuje, zbor boží vzdělává. 1 C14,5 I chci, abyšte všickni mluvili jazyky, ale viece, abyšte prorokovali, neb větší jest ten, ktož prorokuje, než ten, ktož mluví jazyky, jedné leč by snad vykládal, aby zbor vzdělánie přijal. 1 C14,6 Ale nynie, bratřie, přijdu li k vám, jazyky mluvě co vám,
