řemesla a člověčieho vymyšlenie podobizny k božství byli podobni. A17,30 A zajisté časy tohoto neuměnie pohrzev bóh, nynie zvěstuje lidem, aby všickni všady pokánie činili. A17,31 Protože jest ustavil den, v němž súditi bude v spravedlnosti svět v muži, v němžto ustavil vieru dávaje všem, vzkřiesiv ho z mrtvých. A17,32 A když uslyšechu vzkřiešenie mrtvých, někteří zajisté posmieváchu se, ale jiní řekli sú: „Budem tě opět slyšeti o tom.“ A17,33 A tak Pavel vyšel z prostředku jich. A17,34 Ale někteří mužie Atenienští přídržiece se jeho, uvěřili sú, mezi nimižto bieše i Dionysius Ariopagitský a žena jedna jménem Damaris i jiní s nimi.
XVIII.
A18,1 Potom vyšed z Aténu, přijide do Korintu. A18,2 I nalezl jednoho Žida jménem Akvillu, rodem Ponstkého, jenž v nově přišel bieše z Itálie, a Pristillu, ženu jeho, protože byl přikázal Klaudius ciesař, aby všickni Židé z Říma vyšli. Ten přistúpi k nim, A18,3 a že téhož bieše řemesla, bydléše u nich a děláše. A biechu řemesla, ješto stany děláchu. A18,4 I hádáše se Pavel v škole židovské na každú sobotu, vkládaje mezi to jméno pána Ježíše a radě Židóm i Řekóm. A18,5 Ale když přijidechu z Macedonie Silas a Timoteus snažen bieše slova božieho Pavel svědše Židóm, že jest Kristus Ježíš. A18,6 A když oni odmlúváchu a porúhali se, vybíjeje rúcho řekl jest k nim: „Krev vaše na hlavu vaši, čist sem já z toho, k pohanóm pójdu.“ A18,7 A odšed odtud, všel jest do domu jednoho jménem Tita spravedlivého slúžícieho bohu, jehožto dóm spojen bieše k židovské škole. A18,8 Tehdy Krispus, knieže školy, uvěřil bohu se vší čeledí svú. A mnozí z Korintských slyšiece uvěřili a křtili se. A18,9 I řekl pán skrze viděnie Pavlovi: „Neroďte se báti, ale mluv a nemlč, A18,10 neb já sem s tebú a žádný nebude, ješto by uškodil tobě. Neb mnohý lid jest mně v tomto městě.“ A18,11 I bydlil tu rok a měsiecóv šest, uče v nich slovo božie.
A18,12 Ale za Galiona, prvnieho konšela achaitského, povstali sú jednú myslí proti Pavlovi Židé a přivedli jej na súd A18,13 řkúce, že: „Proti zákonu lidem tento radí slúžiti bohu.“ A18,14 A když počínal Pavel odvierati usta, řekl jest Galio Židóm: „By co bylo zajisté nepravého aneb hřiech najhorší, ó mužie, Židé, z práva bych strpěl, A18,15 ale že sú pohádky o sloviech a o jménech zákona vašeho, vy sami buďte, súdce těch věcí, súdce těch slov nechci já býti.“ A18,16 I odehnal je od súdu. A18,17 Tehda všickni popadše Sostena, knieže školské, bijiechu ho před súdem, a Galio na to nic nedbal. A18,18 Ale Pavel, když ještě přečakal bieše mnoho dňóv, požehnav bratří plavil se jest do Syrie, a s ním Pristilla a Akvilla, ješto jemu ostříhli biechu v Cenkris hlavu, neb měl jest slib. A18,19 I přijide do Efezu a tu je ostavil, ale sám všed do školy, hádal se jest s Židy. A18,20 A když oni ho prosili, aby s nimi delší čas přebyl, nepovolil jest, A18,21 ale požehnav jich vece: „Musím den slavný přicházející učiniti v Jeruzalémě a opět vrátím se k vám, bude li bóh chtieti.“ I šel jest z Efezu, A18,22 a sstúpiv do Cezaree, vstúpil jest a pozdravil zboru a odtud sstúpil jest do Antiochie A18,23 a tu přebyv některý čas, šel jest, chodě pořád po všie galatské krajině a po Frigí potvrzuje učedlníkóv.
A18,24 Žid pak jeden Apollo jménem, z Alexandřie rodem, muž výmluvný, přijide do Efezu, mocný v písmiech. A18,25 Ten bieše naučen cestě božie a horlivým duchem mluvieše a učieše pilně těm věcem, kteréž sú o Ježíšovi, uměje toliko křest Janóv. A18,26 Protož ten poče věrně činiti v škole. Jehož když uslyšechu Pristilla a Akvilla, přijali sú jej k sobě a snažnějie jemu cestu boží vyložichu. A18,27 A když chtěl jíti do Antiochie, napomenuti jsúc bratřie, psali sú
