skutkuov, Hb10,25 neopúštějíce sebránie našeho, jakož jest obyčej některým, ale těšiece se a tiem viece, čím uzříte přibližovati se den. Hb10,26 Dobrovolně zajisté nám hřešícím po přijetí známosti pravdy již nám neostává obět za hřiechy. Hb10,27 Ale hrozné některé také očekávanie súdu a ohně horlivosti, kteráž spáliti má protivníky božie. Hb10,28 Neb poněvadž když kto přestúpí zákon Mojžiešóv, beze všeho slitovánie pod dvěma aneb pod třmi svědky umierá. Hb10,29 Čím pak viece mníte, že horších muk zasluhuje ten, jenž syna božieho potlačí a krev svědectvie poskvrněnu učiní, v niež jest posvěcen, a duchu milosti potupu učiní? Hb10,30 Vieme zajisté toho, jenž jest řekl: „Mně pomstu a já zaplatím.“ A opět: „Že súditi bude pán lid svój.“ Hb10,31 Hrozné jest upadnúti v ruce boha živého. Hb10,32 Ale rozpomínajte se na prvnie dni, v nichž osvieceni súce, veliký boj trpěli ste mučedlnictva. Hb10,33 A s jedné strany zajisté ohyzdami a zámutky divadlo učiněni, ale s druhé tovařišie tak obcujícím učiněni ste. Hb10,34 Neb i k vězňóm lítost ste měli a lúpež statku vašeho s radostí ste přijali poznávajíce, že lepší a dostatečnější máte statek v nebi. Hb10,35 Protož neroďte tratiti doúfanie vašeho, kteréž veliké má doúfanie. Hb10,36 Trpělivost vám zajisté potřebna jest, abyšte vuoli boží činiece, přinesli sobě zaslíbenie. Hb10,37 Neb ještě po malém času ten, jenž má přijíti, přijde a nebude meškati. Hb10,38 Ale: „Spravedlivý mój z viery živ jest. Pakli se vytrhne, nebude se líbiti duši mé.“ Hb10,39 Ale my nejsme synové odtrženie k zatracení, ale viery k získaní duše.
XI. kapitola
Hb11,1 Viera pak jestiť základ doúfajících věcí, duovod nevídajících, Hb11,2 neb v té svědectvie došli sú staří. Hb11,3 Věrú rozoměnie, že věkové zpósobeni sú slovem božím, aby z nevídajících věcí vídajície byli. Hb11,4 Věrú vzácnější obět Abel než Kain obětoval bohu, skrze kterúž svědectvie došel jest býti spravedlivý, když bóh svědectvie vydáváše daróm jeho a, skrze ni umřev, ještě mluví. Hb11,5 Věrú Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a nebieše nalezen, neb přenesl jej bóh, neb před přenesením měl svědectvie, že se líbil bohu. Hb11,6 Bez viery zajisté jest nepodobné líbiti se bohu, ale věřiti musí ten, jenž přistupuje k bohu, že bóh jest a že ktož jeho hladají, odplatitel jest. Hb11,7 Věrú Noe, vzem odpověd o těch věcech, ješto ještě nebiechu viděny, boje se připravil koráb k zachování domu svého, skrze kterýžto odsúdil svět, a spravedlností, kteráž skrze vieru jest, dědicem jest ustaven. Hb11,8 Věrú ten, jenž slove Abraham, uposlechl jest, aby vyšel na miesto, kteréž mějieše přijíti k dědictví, i vyšel jest nevěda, kam by šel. Hb11,9 Věrú bydlil v zemi zaslíbené jakžto v cizie, v stánciech přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbenie, Hb11,10 neb čekáše miesta majícieho základy, jehož řemeslník a stavitel jest buoh. Hb11,11 Věrú i ona Sára bezdětkyně moc v početí semene přijala jest také mimo čas věku, neb věřila věrného býti toho, jenž byl zaslíbil, Hb11,12 protož i od jednoho pošli sú, a to napoly mrtvého jako hvězdy nebeské v množství a jako piesek, jenž jest na břehu morském nečíslný.
Hb11,13 S věrú zemřeli sú všickni tito, nepřijemše zaslíbenie, ale zdaleka na ně patřiece a žádajíce a vyznávajíce, že pútníci a hosté sú na zemi. Hb11,14 Neb kteříž tyto věci pravie, dávají znamenie, že vlasti hledají. Hb11,15 A byť se na onu byli rozpomanuli, z kteréž sú vyšli, měli sú ovšem čas do nie se zase
