duch svatý na všecky, kteříž poslúcháchu slova. A10,45 I s strachem diviechu se z Židovstva obrácení křesťané, ješto přišli biechu s Petrem, že i na pohany milost ducha svatého vylita jest, A10,46 neb slyšiechu je jazyky mluviece a velebiece boha. A10,47 Tehda odpovědě Petr: „Zdali vody kto zabrániti móž, aby nebyli pokřtěni tito, ješto ducha svatého přijali sú jako i my?“ A10,48 I kázal jest je pokřtiti ve jméno Ježíše Krista. Tehda prosili sú ho, aby zuostal u nich několik dnóv.
XI.
A11,1 I uslyšechu apoštolé a bratřie, kteříž v Židovstvu biechu, že sú i pohané přijali slovo božie. A11,2 A když vstúpil Petr do Jeruzaléma, povstachu s svárem proti němu ti, kteříž biechu z Židovstva obráceni, A11,3 řkúce: „Pročs všel k mužóm, k pohanóm a jedls s nimi?“ A11,4 A počav Petr, vykládáše jim pořád řka: A11,5 „Já biech v městě Ioppen modle se. I viďal sem u vytržení mysli viděnie, ano se spúštie osudie jedno jakožto prostěradlo veliké čtverorohé, a púštieše se s nebe, i přišlo jest až ke mně. A11,6 V něž pohleďav, opatřil sem a viďel čtveronohé věci země a zvěři a zeměplazy i ptactvo nebeské. A11,7 Slyšal sem také i hlas ke mně řkúci: Vstaň, Petře, zbí a jez. A11,8 I řekl sem: Nikoli, pane, neb jedovaté aneb nečisté nikdy nevcházelo v usta má. A11,9 I odpověděl hlas podruhé s nebe: Což buoh očistil, ty neprav býti nečisto! A11,10 A to stalo se potřikrát. I vzato jest opět všecko do nebe. A11,11 A aj, ihned třie mužie stali sú u domu, v němž biech, posláni súc z Cezařie ke mně. A11,12 I řekl mi duch, abych šel s nimi, nic i nepochybuje. Jdiechu také se mnú těchto šest bratří. A vešli sme do domu muže, A11,13 i vypravil nám, kterak by viděl anděla v domu svém stojícieho a řkúcieho jemu: Pošli do Ioppen a přivolaj Šimona, jenž příjmie má Petr, A11,14 jenž mluviti tobě bude slova, v nichž spasen budeš ty i všecka čeled tvá. A11,15 A když sem počal mluviti, spadl jest duch svatý na ně jako i na nás na počátku. A11,16 I rozpomanul sem se na slovo páně, jakož pravieše: Jan zajisté křtil jest vodú, ale vy pokřtěni budete duchem svatým. A11,17 Protož poněvaž túž milost dal jim jako i nám, ješto sme uvěřili v pána Jezukrista, já pak kto biech, jenž bych mohl zabrániti bohu?“ A11,18 Ty věci slyšiece umlčechu a velebiechu boha řkúce: „Tehdy i pohanóm dal bóh pokánie k životu.“
A11,19 A ti zajisté, ješto se rozběhli biechu pro zamúcenie, kteréž se bylo stalo za Štěpána, procházeli sú až do Fenicen a do Kypru a do Antiochie, žádnému nemluviece viece slova, jedné samým Židóm. A11,20 A biechu někteří z těch mužie z Kypru a z Cyrena. Kteřížto když vjidechu do Antiochie, mluvili sú k Řekóm, zvěstujíce jim pána Ježíše, A11,21 a bieše ruka božie s nimi a mnohý počet věřících obrátil se ku pánu. A11,22 Ale došla jest řeč tato k ušima zboru, kterýž bieše v Jeruzalémě, i poslali sú Barnabáše až do Antiochie. A11,23 Jenž když tam přišel a uzřel milost boží, radoval se jest a napomínáše všecky úmyslem srdce ostati v pánu. A11,24 Neb bieše muž dobrý a plný ducha svatého a viery. I přiložen jest zástup mnohý pánu. A11,25 Šel jest také do Tarsu, aby hledal Šavla. Jehož když naleze, přivedl ho do Antiochie A11,26 a přes celý rok obcovali sú v zboru a učili zástup mnohý, tak že najprvé v Antiochí jmenováni sú učedlníci křesťané. A11,27 A v těch dnech přijidechu od Jeruzaléma proroci do Antiochie, A11,28 a povstav z nich jeden jménem Agabus, oznamováše skrze ducha hlad veliký budúcí ve všem okrslku země. Jenž stal se za Klaudia ciesaře. A11,29 Tehda učedlníci, jakž kto co mohl mieti, umienili sú poslati v službu přebývajícím
