království božiem. A1,4 A pojed s nimi, přikázal jim, aby od Jeruzaléma neodcházeli, ale očekávali zaslíbenie otcova, „kteréž ste“, vece, „slyšeli skrze usta má, A1,5 že Jan zajisté křtil jest vodú, ale vy pokřtěni budete duchem svatým ne po mnohých těchto dnech.“ A1,6 Protož ti, ješto se biechu sešli, tázáchu ho řkúce: „Pane, v tomto li času navrátíš královstvie izrahelské?“ A1,7 I řekl jim: „Nenie vaše časy znáti aneb chvíle, kteréž jest otec položil v své moci. A1,8 Ale přijměte moc ducha svatého přicházejícieho v vás a budete mi svědkové v Jerusalemě a po všem Židovstvu i v Samaří a až do konce země.“ A1,9 A když to povědě, ani na to hledie, pozdvižen jest a oblak přijal jej od očí jich. A1,10 A když patřiechu k nebi, aj, dva mužie stala sta podlé nich v rúše bielém, A1,11 kterážto i řekla sta: „Mužie galilejští, co stojíte patřiece k nebi? Tento Ježíš, jenž vzat jest od vás do nebe, takť příde, jakož ste viděli jdúcieho jeho do nebe.“
A1,12 Tehda vrátichu se do Jeruzaléma od hory, jenž slove Olivetská, kteráž jest podlé Jeruzaléma, soboty majíc cestú. A1,13 A když vjidechu do večeřadla, vstúpili sú, kdež přebýváchu Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Tomáš a Filip, Bartoloměj a Matúš, Jakub Alfeóv a Šimon Zelotes a Judas Jakubuov. A1,14 Ti všickni biechu trvajíce na modlitvě s ženami a s Marijí, matkú Ježíšovú, a s bratřími jeho. A1,15 V těch dnech povstav Petr uprostřed bratří, řekl jest – a bieše zástup lidí spolu téměř sto a dvadceti –: A1,16 „Mužie, bratřie! Musí se naplniti písmo, kteréž předpověděl duch svatý skrze usta Davidova o Jidášovi, jenž byl vuodce těch, ješto sú jali Ježíše, A1,17 jenž spolu počten byl mezi námi a přišel byl k losu posluhovánie tohoto. A1,18 A ten zajisté obdržal pole ze mzdy nepravosti, a oběsiv se, rozpučil se na dvé a vylila sú se všecka třeva jeho. A1,19 I známo učiněno jest všem přebývajícím v Jeruzalémě, tak že by nazváno bylo pole to jazykem jich Acheldemach, to jest Pole krve. A1,20 Neb psáno jest v knihách žalmových: Budiž přiebytek jeho pustý a nebuď, kto by přebýval v něm, a biskupstvie jeho vezmi jiný. A1,21 Protož musí jeden z těchto mužóv, jenž s námi sú sebráni ve všem času, v němž jest všel a vyšel mezi nás pán Ježíš, A1,22 počna ode křtu Janova až do dne, v kterémž vzat jest od nás, svědkem jeho vzkřiešenie s námi býti. A1,23 I postavichu dva: Jozefa, jenž slove Barsabas, jenž příjmie mějieše Spravedlivý, a Matěje, A1,24 a modléce se, řekli sú: „Ty, pane, jenž znáš srdce všech, ukaž, kohos zvolil z těchto dvú, A1,25 aby jeden přijal miesto posluhovánie tohoto a apoštolstvie, z něhož jest přestúpil Jidáš, aby odšel na miesto své.“ A1,26 I dali sú jim losy a spadl jest los na Matěje, a přičten jest s jedenácti apoštoly.
II.
A2,1 A když se naplnilo dňóv padesáte, biechu všickni učedlníci spolu na témž miestě. A2,2 I stal se brzce s nebe zvuk jakžto přicházejícieho větru prudkého a naplnil vešken duom, kdež biechu sediece. A2,3 I ukázali sú se jim rozdělení jazykové jakožto oheň a sedl na každého z nich. A2,4 I naplněni sú všickni ducha svatého a počechu mluviti rozličnými jazyky, jakož duch svatý dáváše vymlúvati jim. A2,5 A biechu v Jeruzalémě přebývajíce Židé, mužie nábožní ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. A2,6 A když se stal ten hlas, sešlo se množstvie
