řekl jest jemu: „Člověk jeden učinil večeři velikú a pozval mnohých L14,17 i poslal sluhu svého hodinu večeře praviti známým, aby přišli, neb již připraveny sú všecky věci. L14,18 I počechu se všickni spolu vymlúvati. První řekl: Ves sem kúpil a potřebie mám vyjíti a ohlédati ji, prosímť tebe, měj mě vymluvena. L14,19 A druhý řekl: Patero spřeženie voluov kúpil sem a jdu zkušovat jich, prosím tebe, měj mě vymluvena. L14,20 A jiný řekl: Ženu sem pojal, protož nemohu přijíti. L14,21 A vrátiv se sluha, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tehdy rozhněval se otec čelední i řekl sluze svému: Výdi brzo na rynk i do ulic města a chudé, mdlé, slepé a klécavé uveď sem. L14,22 I vece sluha: Pane, stalo se, jakožs přikázal, a ještě miesto jest. L14,23 I vece pán sluze: Vyjdi na cesty a mezi ploty a připuď vjíti, ať se naplní duom mój. L14,24 Ale pravím vám, že žádný z mužuov těchto, kteříž pozváni sú, neokusí večeře mé.“
L14,25 Jidechu zástupové mnozí s ním, a obrátiv se, řekl jest k nim: L14,26 „Ač kto jde ke mně a nenenávidí otce svého i matky a ženy i synuov a bratruov i sestr a ještě i duše své, nemuož mój býti učedlník. L14,27 A ktož nenese kříže svého a nejde po mně, nemuož mój býti učedlník. L14,28 Neb kto z vás chtie stavěti věži, však prvé sede a počítá náklady, kteříž potřebni sú, měl li by k dokonání, L14,29 aby když by počal základ a nemohl dokonati, všickni, jenž vidie, nepočeli se jemu posmievati L14,30 řkúce, že tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati. L14,31 Aneb který král chtě jieti, aby učinil boj proti jinému králi, však sedě najprvé pomysli, moh li by s desieti tisíci potkati se s tiem, kterýž se dvadceti tisíci jde proti němu? L14,32 Jinak an ještě daleko táhne posielaje poselstvie, prosí za ty věci, kteréž sú ku pokoji. L14,33 Tak tehdy každý z vás, ktož se neodpovie všech věcí, kterýmiž vládne, nemóž muoj býti učedlník. L14,34 Dobrá jest suol, pakli zmařie, čím bude ozdobeno? L14,35 Ani do země ani do hnoje užitečna jest, ale ven bude vyvržena. Kto má uši k slyšení, slyš.
Kapitola XV.
L15,1 A biechu přibližujíce se k němu zevní hřiešníci a hřiešníci, aby slyšali jeho. L15,2 I reptáchu mistři a zákonníci řkúc, že tento hřiešník přijímá a jie s nimi. L15,3 I vece k nim podobenstvie toto řka: L15,4 „Který z vás člověk, ješto má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, však nechá devadesáti devieti na púšti a pójde k té, kteráž bieše zahynula, až i nalezne ji? L15,5 A když nalezne ji, vloží na ramena svá raduje se, L15,6 a přijda domuov, svolá přátely a súsedy řka jim: Spolu radujte se se mnú, neb nalezl sem ovci mú, kteráž bieše zahynula. L15,7 Ale pravím vám, že tak radost bude v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím nežli nad devadesáti devieti spravedlivými, kteříž pokánie nepotřebují. L15,8 Aneb která žena majíc zlatých deset, a ztratí li zlatý jeden, však zažže lucernu a přemietá duom a hledá pilně, až i nalezne? L15,9 A když nalezne, svolá přietelkyně a súsedy řkúci: Spolu radujte se se mnú, neb sem nalezla zlatý, kterýž sem ztratila byla. L15,10 Tak pravím vám, radost bude anjelóm božím na jedniem hřiešníkem pokánie činícím.“
L15,11 I vece: „Člověk jeden měl dva syny. L15,12 I řekl mladší z nich otci: Otče, daj mi diel statku. I rozdělil jim statek. L15,13 A po nemnohých dnech shromaždiv všecky věci mlazší syn, bral se jest do daleké krajiny a tam statek svuoj zmrhal, živ sa smilně. L15,14 A když všecky věci utratil, stal se jest hlas veliký v krajině té
