neb takových jest královstvie nebeské.“ Mt19,15 A když vložil na ně ruce, odšel jest odtud.
Mt19,16 A aj, jeden přistúpiv vece jemu: „Mistře, dobří co dobrého činie, budú mieti život věčný?“ Mt19,17 Jenž řekl jest jemu: „Co mne tiežeš o dobrém, jeden jest dobrý, buoh. Ale chceš li do života vjíti, zachovaj přikázanie.“ Mt19,18 Die jemu: „Která?“ A Ježíš řekl jest: „Neučiníš vraždy. Nescizoložíš. Neučiníš krádeže. Nepromluvíš křivého svědectvie. Mt19,19 Cti otce svého i matku svú a milovati budeš bližnieho svého jako sám se.“ Mt19,20 Die jemu mládenec: „Všech těch věcí ostřiehal sem, co mi se ještě nedostává?“ Mt19,21 Vece jemu Ježíš: „Chceš li dokonalý býti, jdi, prodaj, které věci máš, a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď, následuj mne.“ Mt19,22 A když uslyše mládenec slovo to, odšel jest zamútiv se, neb bieše maje mnohá bohatstvie aneb vladařstvie. Mt19,23 Tehda Ježíš řekl učedlníkóm svým: „Věrně pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do královstvie nebeského. Mt19,24 A opět pravím vám, snáze jest velblúdu skrze dieru jehelnú projíti, než bohatému vjíti do královstvie nebeského.“ Mt19,25 A uslyševše ty věci učedlníci, diviechu se velmi řkúce: „Ktož tehdy bude moci spasen býti?“ Mt19,26 A vzhléd Ježíš, řekl jest jim: „U lidí to nemožné jest, ale u boha všecky věci sú možné.“
Mt19,27 Tehdy odpověděv Petr, řekl jest jemu: „Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme po tobě, což tehdy bude nám?“ Mt19,28 A Ježíš řekl jest jim: „Věrně pravím vám, že vy, kteříž ste následovali mne v druhém narození, když sede syn člověka na stolici velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicech, súdiece dvanáctero pokolenie israhelské. Mt19,29 A každý, ktož opustí duom anebo bratří aneb sestry aneb otce anebo mateř anebo syny aneb ženu aneb pole pro jméno mé, stokrát viece vezme a životem věčným vlásti bude. Mt19,30 Ale mnozí budú první poslední, a poslední první.“
XX.
Mt20,1 „Podobno jest královstvie nebeské člověku otci čeledniemu, jenž jest vyšel najprvé ráno, aby uvedl dělníky na vinici svú. Mt20,2 A když se úmluva stala s dělníky z penieze dennieho, poslal jest je do vinice své. Mt20,3 A vyšed při hodině třetie, uzřel jest jiné stojiece na tržišti prázdné, Mt20,4 i řekl jim: Děte i vy do vinice mé, a což bude spravedlivého, dám vám, Mt20,5 a oni šli sú. A opět vyšel jest při šesté a deváté hodině a učinil též. Mt20,6 Ale při jedenásté hodině vyšel a nalezl jiné stojiece, i die jim: Co tu stojíte celý den prázdni? Mt20,7 Řkú jemu: Neb nižádný nás nepojal. Die jim: Děte i vy do vinice mé. Mt20,8 A když byl večer, die pán vinice vladaři svému: Povolaj dělníkuov a daj jim mzdu, počna od najposlednějších až do najprvnějších. Mt20,9 Protož když přijidechu, kteříž při jedenácté hodině biechu přišli, vzali sú jednostajné penieze. Mt20,10 Ale přišedše i první, domnievali sú se, že by viece měli vzieti, ale vzali sú i oni jednostajné penieze, Mt20,11 a vzemše reptali sú proti otci čeledniemu Mt20,12 řkúce: Tito najposlednější jednu hodinu dělali sú, a rovnés je nám učinil, ješto sme nosili břiemě dne i vedra. Mt20,13 Tehdy on odpověděv, jednomu z nich řekl jest: Přieteli, nečinímť tobě křivdy, všaks z penieze dennieho sjednal se mnú. Mt20,14 Vezmi, což tvého jest, a jdi. Chci zajisté i tomuto najposlednějšiemu dáti jako i tobě. Mt20,15 Čili neslušie mi učiniti, což chci? Čili oko tvé nepravé jest, že já dobrý sem. Mt20,16 Tak budú poslední první a první poslední,
