kteréhožs pomazal, Erodes a Pontský Pilát s národy a slidem izrahelským, A4,28 aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá uložila, aby bylo. A4,29 A nynie, pane, pohleď na hrózy jich a daj sluhám tvým se vším doúfaním mluviti slovo tvé A4,30 v tom, aby ruku svú ztáhl k uzdravování a k divóm a k zázrakóm, aby se dály skrze jiného svatého syna tvého Ježíše.“ A4,31 A když se modléchu, zatřáslo se jest město, na němž biechu sebráni, i naplněni sú všickni ducha svatého a mluviechu slovo božie s doúfaním. A4,32 Množstvie pak věřících bieše srdce jedno a duše jedna, aniž kto z nich čím vládnieše, co svého býti pravieše, ale biechu jim všecky věci obecné. A4,33 A mocí velikú vydáváchu apoštolé svědectvie o vzkřiešení Jezukrista, pána našeho, a milost veliká bieše v nich ve všech. A4,34 Neb aniž kto mezi nimi nuzný bieše, neb kolikž kolivěk vladařóv, dědin aneb domóv biechu, prodávajíce přinášiechu penieze těch věcí, kteréž prodáváchu, A4,35 a kladli sú před nohy apoštoluov a děléchu každému, jakož komu potřebie bieše. A4,36 A Jozef, jenž příjmie mějieše od apoštoluov Barsabas, jenž se vykládá „syn utěšenie levistký“, z cypra rodem, A4,37 když mějieše dědinu, prodal jest ji a přinesl penieze a položil před nohy apoštolské.
Kapitola pátá
A5,1 Muž pak jeden jménem Ananiáš s Zaphirú, ženú svú, prodal jest dědinu A5,2 a zatajil z těch peněz, kteréž vzal, za dědinu s vědomím ženy své. A přinesl částku jednu u noh apoštolóv položil. A5,3 I řekl jest Petr Ananiášovi: „Proč jest pokusil šatan srdce tvého, aby selhal duchu svatému a zatajil z peněz dědiny? A5,4 Však zuostávaje tobě zuostáváše a prodánie v tvé moci bieše. Pročs položil v srdci tvém tu věc? Neselhals lidem, ale bohu.“ A5,5 A uslyšav Ananiáš slova tato, padl jest a umřel. I stal se strach veliký na všecky, jenž slyšiechu, A5,6 a vstavše mládenci, odložili sú jeho a vynesše pochovali sú. A5,7 I stalo se jest jako po chvíli tří hodin, a žena jeho nevědúci, co se bylo stalo, vešla jest. A5,8 I vece jie Petr: „Pověz mi, ženo, za toliko li ste dědinu prodali?“ A ona vece: „Ano, za toliko.“ A5,9 K niežto Petr vece: „Co zajisté slušieše vám pokúšeti ducha božieho? Aj, nohy těch, ješto sú pochovali muže tvého u dveří, i těť vynesú.“ A5,10 Ihned padši před nohy jeho, umřela jest. A všedše mládenci, nalezli sú ji mrtvu i vynesli ji a pochovali podlé muže jejieho. A5,11 I stal se strach ve všem zboru i ve všech, kteří sú slyšeli tyto věci. A5,12 Ale skrze apoštoluov ruce dějiechu se divové a zázrakové mnozí v lidu. A biechu všickni jednomyslně v senci Šalomúnově, A5,13 a z jiných žádný nesměl se přimiestiti k nim, ale velebieše je lid. A5,14 A viece rozmáháše se věřících v pánu, množstvie mužóv i žen, A5,15 tak že by na ulicech kladli nemocné a kladiechu je na ložích a na nosidlách, aby když by Petr šel, aspoň stieň jeho zastienil některého z nich, a byl zproštěn od nemoci své. A5,16 A scházieše se také množstvie z blízkých měst do Jeruzaléma, přinášejíce nemocné a trápené od duchóv nečistých, jenž uzdravováni biechu všickni.
A5,17 Ale povstav knieže kněžské i všickni, kteříž s ním biechu, ješto jest kacierstvie saducejských, naplněni sú horlivostí, A5,18 i uvržechu ruce na apoštoly a vsadichu je do žaláře zevně. A5,19 Ale anděl páně v noci otevřel dveře žaláře a vyved je ven, řekl jest: A5,20 „Jděte a stojte a mluvte v chrámě lidu všecka slova života tohoto. A5,21 To oni uslyševše, vyjidechu na úsvitě do chrámu a učiechu. Ale přišed knieže kněžské a ti, jenž s ním biechu, svolali sú radu, i všecky staršie synóv
