zamúcenie tvé a chudobu tvú, ale bohatý si. A trpíš porúhanie od těch, kteří se pravie, by židé byli, a nejsú, ale sú zbor šatanóv. Ap2,10 Ničehož se neboj toho, což máš trpěti. Aj toť, ďábel pustí některé z vás do žaláře, abyšte byli pokušeni, a budete mieti zamúcenie za deset dní. Budiž věrný až do smrti a dám tobě korunu života. Ap2,11 Kto má uši, slyš, co duch praví zboróm: Ktož svítězí, nebude uražen od smrti druhé.
Ap2,12 A andělu zboru pargamského, piš: Totoť praví ten, jenž má meč s obú stranú ostrý. Ap2,13 Viem, kde přebýváš, kdež stolice jest šatanova, a držíš jméno mé a nezapřels viery mé. A v těch dnech Antipas, svědek mój věrný, jenž zabit jest u vás, kdež satanáš přebývá. Ap2,14 Ale mám proti tobě málo, neb máš tam ty, ješto držie učenie Balaamovo, jenž učieše Balacha, aby pustil pohoršenie před syny izrahelské jiesti a smilniti. Ap2,15 Též máš i ty, ješto držie učenie mikuláské roty, Ap2,16 takéž pokánie čiň. Pakli toho neučiníš, přijdu k tobě brzy a bojovati budu s nimi v meči úst mých. Ap2,17 Kto má uši, slyš, co duch praví zboróm. Ktož svítězí, dám jemu mannu skrytú a dám jemu kamének bělostkvúcí a na kaménku jméno nové napsané, jehož žádný nezná, jediné ktož vezme.
Ap2,18 Andělu tiatirského zboru piš: Totoť praví syn boží, jenž má oči jako plamen ohně a nohy jeho podobné mosazi. Ap2,19 Znám skutky tvé i vieru i lásku i službu i trpělivost tvú i skutky tvé poslednie viece prvních. Ap2,20 Ale mám proti tobě málo, neb dopúštieš ženě Jezabel, jenž se praví prorokyní býti, učiti a svoditi sluhy mé smilniti a jiesti z modlářských obětí. Ap2,21 A dal sem jie čas, aby pokánie činila, a nechce se káti od smilstvie svého. Ap2,22 A aj, já pustím ji na lože, i ty, jenž smilnie s ní, v zamúcení najvětšiem budú, leč pokánie budú činiti z skutkóv svých, Ap2,23 a syny jejie zabiem v smrti. I zvědie všickni zborové, že já sem, zpytuje ledví i srdce, a dám jednomu každému z vás podlé skutkóv jeho. Ale vám pravím Ap2,24 jiným, kteříž v Tyatiru ste: Ktož koli nemají učenie tohoto a kteříž sú nepoznali vysokosti šatanovy, jakož pravie: Nepošli na vás jiného břemene. Ap2,25 Však to, což máte, držte, dokudž nepřijdu, Ap2,26 a ktož svítězí a ostřéhati bude až do konce skutkóv mých, dám jemu moc nad pohany Ap2,27 a zpravovati je bude v metle železné. A jakožto osudie hliněné zetřieni budú, Ap2,28 jakož i já přijal sem moc od otce mého. A dám jemu hvězdu jitřní. Ap2,29 Kto más uši, slyš, co duch praví zboróm.
Třetie
Ap3,1 K andělu Sardis zboru piš: Totoť praví ten, jenž má sedm duchóv božích a sedm hvězd, jenž chodí u prostředce sedmi sviecnóv zlatých. Viem skutky tvé, neb jméno máš, že by živ byl, a mrtev jsi. Ap3,2 Budiž bedliv a potvrď jiných věcí, ješto umřieti mějiechu, neb nenalézám skutkóv tvých plných před bohem mým. Ap3,3 Protož na mysli měj: Kteraks slyšal a přijal, a chovaj a čiň pokánie. Pakli nebudeš bdieti, přijdu k tobě jako zloděj, a nezvieš, v kterú hodinu přijdu k tobě. Ap3,4 Ale máš nemnohá jména v Sardis, ješto sú neposkvrnily rúcha svého, i choditi budú se mnú v bielém rúše, neb sú hodni. Ap3,5 Ktož svítězí, tak odien bude rúchem bielým a nevyhladím jména jeho z knih života a vyznám jméno jeho před otcem mým a před anděly jeho. Ap3,6 Kto má uši, slyš, co duch praví zboróm. Ap3,7 A andělu Filadelfie zboru piš: Toto die svatý a pravý, jenž má klíč Davidóv, jenž odvierá, a žádný nezavierá, zavierá, a žádný neotvierá. Ap3,8 Viem skutky tvé. Aj, dal sem před tebú dveře otevřené,
