Mc12,27 Nenieť buoh mrtvých, ale živých. Protož vy mnoho blúdíte.“
Mc12,28 I přistúpi jeden z mistróv, jenž bieše slyšal je zpytujíce a vida, že by jim dobře odpověděl, otáza ho, které by bylo prvnie všech přikázaní. Mc12,29 A Ježíš odpovědě jemu, že prvnie všech přikázanie jest: Slyš, Israheli, pán buoh tvuoj buoh jeden jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdce tvého a ze všie duše tvé a ze všie mysli tvé i ze všie moci tvé, toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé podobné jest tomu: Milovati budeš bližnieho tvého jako sám se, většieho těch jiného přikázanie nenie. Mc12,32 I vece jemu mistr: „Dobře, mistře, v pravdě si řekl, že jeden jest buoh, a nenie jiný kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdce a ze všeho rozumu a ze všie duše i ze všie mysli. A milovati bližnieho jako samého se většie jest všech zápalných obětí i posvátných.“ Mc12,34 Ale Ježíš vida, že by múdře odpověděl, řekl jest jemu: „Nejsi daleko od královstvie božieho.“ A nižádný již nesmějieše jeho viece tázati.
Mc12,35 A odpověděv Ježíš, pravieše uče v chrámě: „Kterak řkú mistři, že jest Kristus syn Daviduov? Mc12,36 Neb on David die v duchu svatém: Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, ažť položím nepřátely tvé podnož noh tvých. Mc12,37 Protož on David nazývá ho pane, i odkudž syn jeho jest?“ A mnohý zástup rád ho slyšal jest. Mc12,38 I pravieše jim v učení svém: „Varujte se od mistruov, kteříž chtie v rúše choditi a pozdravováni býti na tržišti Mc12,39 a na prvniech stoliciech seděti v školách a prvnie seděnie na večeřech, Mc12,40 jenž zžierají domy vdovské pod obdržením dlúhé modlitby, tiť vezmú delší súd.“
Mc12,41 A sedě Ježíš proti pokladnici, přehlédáše, kterak by zástup metal meď v pokladnici a mnozí bohatí metáchu mnohé věci. Mc12,42 A když přijide jedna vdova chudá, uvrže dva šarty, jenž by čtvrtá čést penieze. Mc12,43 A svolav učedlníky své, vece: „Věrně pravi vám, že vdova tato chudá viece jest všech uvrhla, kteříž sú metali v pokladnici. Mc12,44 Neb všickni z toho, což jim zbýváše, pustili sú, ale tato z chudoby své všecky věci, kteréž měla, uvrhla všecku živnost svú.“
XIII.
Mc13,1 A když vycházieše z chrámu, vece jemu jeden z učedlníkuov jeho: „Mistře, vzhlédni, kteraké kamenie a kteraká stavenie.“ Mc13,2 A odpověděv Ježíš, vece jemu: „Vidíš všecka tato veliká vzdělánie? Nebude ostaven kámen na kameni, jenž by nebyl zkažen.“
Mc13,3 A když sedieše na hoře Olivetské proti chrámu, tázáchu jeho, obláště Petr a Jakub a Jan a Ondřej: Mc13,4 „Pověz nám, kdy ty věci budú a které znamenie bude, když ty věci počnú se konati?“ Mc13,5 A odpověděv Ježíš, poče jim praviti: „Vizte, aby vás nižádný nesvedl, Mc13,6 neb mnozí přijdú ve jménu mém řkúce, že já sem, a mnohé svedú. Mc13,7 Ale když uslyšíte boje a domnievanie bojóv, nebojte se, nebť musie ty věci býti, ale ne ihned konec. Mc13,8 Povstaneť zajisté lid na lid a královstvie na královstvie a budú země třesenie po městech a hladové, počátek bolesti tyto věci.“
Mc13,9 „Ale opatřte se sami, nebť zradie vás v sněmiech a v školách biti budete a před králi a vladaři stanete pro mě na svědectvie jim. Mc13,10 A ve všech národech najprv musí kázáno býti čtenie. Mc13,11 A když vás povedú zrazujíc, neroďte napřed mysliti, co byšte mluvili, ale což dáno bude vám v tu hodinu, to mluvte, neb nejste
