na miesto, ješto slove Popravné, tu sú ukřižovali jeho i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Ale Ježíš pravieše: „Otče, odpusť jim, nebť nevědie, co činie.“ A rozdělivše rúcho jeho, metali sú losy. L23,35 I stáše lid očekávaje a posmieváchu se jemu kniežata s nimi řkúce: „Jiné jest zdrávy činil, sám se zdrávu učiň, jest li tento Kristus boží vyvolení?“ L23,36 Ale posmieváchu se jemu i rytieři přistupujíce a octa podáváchu jemu L23,37 řkúce: „Jsi li ty král židovský, prosta se učiň!“ L23,38 Bieše také i svrchu napsánie nad ním čtenami řeckými, latinskými a židovskými: Tento jest král židovský. L23,39 Jeden pak z těch, ješto visiechu, lotruov rúháše se jemu řka: „Si li ty Kristus, prosta se učiň, i nás!“ L23,40 Ale odpověděv druhý, prorokováše jemu řka: „Ani ty se boha bojíš, že v témž odsúzeni jsme? L23,41 A my zajisté hodné věci za své skutky béřem, ale tento nic jest zlého neučinil.“ L23,42 I pravieše k Ježíšovi: „Pane, rozpomaň se na mě, když přijdeš do královstvie svého.“ L23,43 I vece jemu Ježíš: „Věrně pravím tobě, že dnes se mnú budeš v ráji.“
L23,44 A bieše téměř hodina šestá a tmy staly sú se po všie zemi až do hodiny deváté. L23,45 A zatmělo se jest slunce a opona chrámová rozedřela se napoly. L23,46 A volaje hlasem velikým Ježíš, vece: „Otče, v ruce tvoji porúčiem duch mój.“ To pověděv pustil jest duši. L23,47 Vida pak centurio, co se stalo bieše, chválil jest boha řka: „Jistě člověk tento spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup těch, jenž při tom spolu biechu u divadla toho a viděli ty věci, kteréž se dějiechu, tepúce prsi své, vracováchu se. L23,49 Ale stáchu všickni známí jeho zdaleka i ženy, kteréž přišly biechu za ním od Galilee, tyto věci vidúce.
L23,50 A aj, muž jménem Jozef, jenž bieše dvořenín, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten nepovolil bieše radě a skutkóm jich od Arimatie, města židovského, jenž i on očekáváše královstvie božieho, L23,52 ten přistúpil ku Pilátovi a uprosil tělo Ježíšovo. L23,53 A složiv obinul v bielé plátno a položil ho v hrobě vytesaném, v němž ještě žádný nebieše položen. L23,54 A den bieše Veliký pátek, a sobota se zasvěcováše. L23,55 Potom pak přišedše ženy, ješto s ním přišly biechu z Kalilee, ohledáchu hrob a kterak položeno bieše tělo jeho. L23,56 A vrátivše se připravily sú vonné věci a masti a v sobotu zajisté odpočinuly sú podlé přikázanie.
Kapitola XXIIII.
L24,1 Ale první den po sobotě velmi ráno přijidechu k hrobu nesúce masti, kteréž byly připravily. L24,2 I nalezly sú kámen odvalený od hrobu L24,3 a všedše nenalezly sú těla Ježíšova. L24,4 I stalo se jest, když smutny biechu z toho, aj, dva mužie stála sta podlé nich v rúše sktvúciem. L24,5 A když se bojiechu a sklonily byly tvář svú k zemi, řekli sú k nim to: „Hledáte živého, s mrtvými? L24,6 Nenieť zde, ale vstalť jest. Rozpomaňte se, kterak jest mluvil vám, když ještě bieše v Galilei L24,7 řka, že musí syn člověka zrazen býti v ruce lidí hřiešných a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomanuly sú se na slovo jeho. L24,9 A vrátivše se od hrobu, zvěstovaly sú všecky tyto věci oněm jedenácti i jiným všem. L24,10 A bieše Maria Mandelena a Johanna a Maria Jákobova a jiné, ješto s nimi biechu, kteréž praviechu k apoštolóm tyto věci, L24,11 i zdáchu se před nimi tato slova jako nesmyslná, a neuvěřichu jim. L24,12 Ale Petr vstav běžal jest k hrobu a schýliv se uzřel prostěradla sama položena. I odjide, sám v sobě divě se, co se stalo
