A22,8 Tvrdo jest tobě proti ostnu zpiečiti se. A já sem odpověděl: Kto jsi, pane? I řekl ke mně: Já sem Ježíš Nazaretský, jemuž ty se protivíš. A22,9 A ti, jenž se mnú biechu, světlo zajisté viděli sú, ale hlasu neslyšeli toho, jenž se mnú mluvieše. A22,10 I řekl sem: Co činiti budu, pane? A pán řekl ke mně: Vstana jdi do Damašku a tam tobě pověděno bude, co by měl činiti. A22,11 A když sem neviděl pro jasnost světla toho, za ruce veden sa od těch, ješto se mnú biechu, přijidech do Damašku. A22,12 Ale Ananiáš, muž jeden podlé zákona svědectvie maje ode všech přebývajících v Damašku Židóv, A22,13 ten přišed ke mně a stoje přede mnú, řekl mi jest: Šavle, bratře, prozři. A já v túž hodinu pohleděl sem naň. A22,14 Tehda on řekl: Bóh otcóv našich předzpósobil jest tě, aby poznal vuoli jeho, aby viděl spravedlivého a slyšal hlas z úst jeho, A22,15 neb svědkem jeho budeš ke všem lidem těch věcí, kteréžs slyšal a viďal. A22,16 A nynie co meškáš? Vstaň a pokřti se a obmý hřiechy své, vzývaje jméno jeho. A22,17 I stalo se jest, když se vratcovách do Jeruzaléma a modlil sem se v chrámě, že sem byl u vytržení mysli, i uzřel sem ho řkúcieho mně: A22,18 Pospěš a vyjdi brzo z Jeruzaléma, neb nepřímu svědectvie tvého o mně. A22,19 A já sem řekl: Pane, oniť vědie, že já byl sem, jímaje do žaláře a mrskaje po školách ty, jenž věřiechu v tě. A22,20 A když se vyléváše krev Štěpána, svědka tvého, já sem při tom stál a povoloval a ostřiehal rúcha zabíjejících jeho. A22,21 I řekl jest ke mně: Jdi, neb k národóm daleko pošli tě.“
A22,22 I slyšeli sú ho až do toho slova a pozdvižechu hlasu svého řkúce: „Vyhlaď z země tohoto, neb jemu neslušie živu býti.“ A22,23 A když oni tak voláchu a metáchu rúcha svá a prach sypáchu u povětřie. A22,24 Kázal jej úředník vésti na hrad a bíti a mrskati a mučiti, aby zvěděl, pro kterú příčinu tak by naň úpěli. A22,25 A když ho sevřechu udidly, vece Pavel centurionovi, kterýž při něm stáše: „Slušie li vám člověka a neobvinněného tak mrskati aneb bičovati?“ A22,26 To uslyšav centurio, přistúpil jest k úředníku řka: „Co chceš učiniti? Neb člověk tento měštěnín římský jest. A22,27 [Tehda přistúpiv úředlník, řekl jemu[317]:]text doplněný editorem Pověz mi, jsi li ty Římenín?“ A on řekl: „Ovšem.“ A22,28 I odpověděl úředník: „Kterak se snadně měštěnínem římským děláš! Já mnohými penězi měštěnínstvie toho došel sem.“ A Pavel vece: „Já pak i urodil sem se.“ A22,29 Protož ihned odjidechu od něho ti, jenž ho mějiechu mučiti, úředník také bál se jest, když zvěděl, že by byl měštěnín římský a že by ho svázal. A22,30 Druhého pak dne chtě zvěděti snažnějie, pro kterú by příčinu naň bylo žalováno od Židóv, rozvázal jej a kázal se kněžím sjíti i všie radě, a vyved Pavla, postavil ho mezi nimi.
XXIII.
A23,1 A vzezřev Pavel na radu, vece: „Mužie, bratřie, já vším svědomím dobrým obcoval sem před bohem až do dnešnieho dne.“ A23,2 Tehda knieže kněžské Ananiáš přikázal tu stojícím bíti usta jeho. A23,3 Tehda Pavel řekl k němu: „Ztepe tě bóh, stěno zbielená, aj, ty sedě súdíš mě podlé zákona, a proti zákonu velíš mě bíti!“ A23,4 Tehda ti, ješto tu stáchu, vecechu: „Najvyšieho kněze božieho zlořečíš?“ A23,5 I řekl Pavel: „Nevěděl sem, bratřie, že knieže kněžské jest. Neb psáno jest: Kniežete lidu tvého nebudeš zlořečiti.“ A23,6 Ale věda Pavel, že by jedna strana byla saducejských a druhá zákonníkóv, zvolal jest v radě: „Mužie, bratřie, já zákonník sem, syn zákonníkóv, o naději a o vzkřiešení z mrtvých já bývám súzen.“ A23,7 A když to pověděl, stalo se rozdělenie mezi zákonníky a saducejskými i rozdvojí se množstvie. A23,8 Neb saduceové pravie nebyti vzkřiešenie ani anjela, ani ducha, ale zákonníci obé vyznávají. A23,9 I stal se jest krýk veliký, a povstavše někteří z zákonníkóv, odpieráchu za něho mezi sebú řkúce: „Nic
