mluvili sú spolu řkúce, že: „Nic smrti hodného ani vězenie neučinil jest člověk tento.“ A26,32 Ale Agrippa Festovi řekl jest: „Mohl jest propuštěn býti člověk tento, by se byl neodvolal k ciesaři.“
Kapitola XXVII.
A27,1 A když bylo usúzeno, aby se plavil do Vlach, aby dán byl Pavel s jinými vězni setníkovi jménem Juliovi nad zástupem Augustovým, A27,2 tehda vstúpivše na lodí adrumentinskú, počínajíce se plaviti podlé měst Azie. Zdvižechom se a trváše s námi Aristarkus Macedonský z Tesaloniky A27,3 a druhého dne přišli sme k Sidonu. A tu Julius dobrotivě s Pavlem nakládaje, přepustil jest k přátelóm jíti a péči o sobě mieti. A27,4 A když sme se odtud zdvihli, pluli sme podlé Kypru, protože biechu větrové protivní, A27,5 a přepluvše moře Cilické a Pamfilické, přišli sme do Lystry, ješto jest Lycie, té vlasti. A27,6 A tu nalez centurio lodí alexandrinskú, ana plove do Vlach, přesadil nás do nie.
A27,7 A když sme mnoho dní znenáhla pluli, ale dva sme přišli proti Gnidu, ano nám vietr bránil, připluli sme Gretu proti Salmonim, A27,8 a ledva podlé něho plovúce, přišli sme na miesto jedno, ješto slove Boniportus, podlé něhožto bieše město Telasa. A27,9 A když mnoho času pominu, tak že nebylo bezpečno plavenie, protože puost byl již pominul, těšieše nás Pavel A27,10 řka jim: „Muže vidím, že s nebezpečenstvím a s mnohú škodú netoliko břemene a lodie, ale také duší našich počíná plynutie býti.“ A27,11 Ale centurio zprávci lodie a marinářovi viece věřieše než těm věcem, kteréž se praviechu od Pavla. A27,12 A když nebieše přístavu hodného k přebytí přes zimu, mnozí sú uložili radu plaviti se odtud, zdali by kterak mohli. Přijdúc k Fenicen přes zimu býti u přístavu Krete, ješto patří k Affrikom, a k Korum. A27,13 A když povál vietr s poledne, mnějíce se umieněnú cestú držeti, když sú se zdvihli z Ason, pluli sú do Krétu. A27,14 A ne po mnohém času pusti se proti nim vietr vichrový, ješto slove Euro a Akvillo. A27,15 A když zachvácena byla lodie a nemohla usilovati proti větru, oddavši se lodí, dutími neseni biechom. A27,16 A přiběhše k jednomu ostrovu, ješto slove Savda, ledva sme mohli obdržeti člun lodní. A27,17Kterýžto když zdvižechu, pomocí užíváchu. Podpásavše lodí, bojiece se, aby neupadli v nebezpečné miesto, spustivše plátno neseni sme. A27,18 A když se tak velmi od větrové búře zmietáchom, nazajtřie, což sú v korábu měli, ven sú vymetali. A27,19 A třetí i to, což k korábu potřebné bieše, svýma rukama do moře sú metali. A27,20 A když několik dní ani slunce, ani hvězdy viděti nemohli sme a búře veliká nastáváše, již odjata bieše naděje všeho zdravie našeho.
A27,21 A když již mnoho postiechom se, tehdy stoje Pavel uprostřed nich, řekl jest: „Měli ste zajisté, ó mužie, slyšiec mě, neodvoditi Korábu od Krétu a toho zbožie neztracovati a nevymietati. A27,22 A nynie radímť vám, abyšte byli dobré mysli, neb ztracenie žádné duše nebude z vás krom lodie. A27,23 Neb jest stál této noci při mně anděl boží, jehož sem já a jemuž slúžím, A27,24 řka: „Neboj se, Pavle, máš před ciesařem postaven býti. A aj, dal tobě buoh všecky, kteříž se plavie s tebú. A27,25 Protož dobré mysli buďte, mužie, neb věřím bohu mému, žeť tak bude, jakož mi jest pověděno. A27,26 Ale najprv musíme přijíti k jednomu ostrovu.“ A27,27 Potom pak než jest čtrnáctá noc přišla, když se plaviechom po moři Adrianském o pólnoci, domnievali se plavci, že by se jim ukázala některaká krajina. A27,28 A spustivše olovnici, nalezli
