ďábel uprostřed, vyjide od něho, a nic jemu neuškodi. L4,36 I stal se jest strach ve všech, a mluviechu vespolek řkúce: „Které jest toto slovo, že v moci a v síle přikazuje duchóm nečistým, a vycházejí?“ L4,37 I rozhlašováše se pověst o něm do všelikého města krajiny. L4,38 A vstav Ježíš z školy, šel jest do domu Šimonova, ale svekruše Šimonova držena bieše velikými zimnicemi. I prosiechu jeho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikáza zimnici, i ostala jest jie, a ihned vstavši, posluhováše jim. L4,40 A když slunce zajide, všickni, kteříž mějiechu nemocné rozličnými neduhy, vodiechu je k němu, a on všem ruce vzkládaje, uzdravováše je. L4,41 A vycháziechu ďábelstvie od mnohých křičiece a řkúce, že ty si syn boží. A treskce nedadíše jim mluviti, neb vědiechu ho býti Kristem. L4,42 A když byl den vyšed, jdieše na pusté miesto, a zástupové hledáchu jeho i přišli sú až k němu a zdržováchu jeho, aby neodcházel od nich. L4,43 Jimžto on vece, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, neb sem proto poslán. L4,44 I bieše káže v školách galilejských.
V. kapitola
L5,1 I stalo se jest, když se zástupové valéchu k němu, aby slyšali slovo božie. A on stáše podlé jezera Genezaretského L5,2 i uzřel dvě lodie stojiece podlé jezera, ale rybáři sstúpili biechu a vypieráchu sieti. L5,3 A vstúpiv na jednu lodí, kteráž bieše Šimonova, prosil jest jeho, aby odvedl od země maličko, a sedě učieše z lodie zástupy. L5,4 A když přestal mluviti, řekl jest k Šimonovi: „Vez na hluboko a rozestřete sieti vaše k lovení.“ L5,5 A odpověděv Šimon, řekl jest jemu: „Přikazateli, celú noc pracujíce, nic sme nepopadli, ale v slovu tvém rozestru sieti.“ L5,6 A když to učinichu, zahrnuli sú ryb množstvie veliké, i trháše se siet jich. L5,7 I ponukli sú tovaryšuov, kteříž biechu na jiné lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli sú a naplnili obě lodičce, tak že se bezmál pohřižováchu. L5,8 To když uzře Šimon Petr, pade k kolenóm Ježíšovým a řka: „Vyjdi ode mne, neb člověk hřiešný sem, pane.“ L5,9 Strach zajisté bieše jej oblíčil i všecky, kteříž biechu na lovení ryb s ním, L5,10 a též Jakuba i Jana, syny Zebedeovy, jenž biechu tovaryšie Šimonovi. I vece k Šimonovi Ježíš: „Neroď se báti, potom již budeš lidi lově.“ L5,11 A přitrhše k zemi lodie, opustivše všecky věci, šli sú za ním.
L5,12 I stalo se jest, když bieše v jednom městě, a aj, muž plný malomocenstvie, i vzřev Ježíše, padl na tvář svú, prosil jest jeho řka: „Pane, chceš li, muožeš mě očistiti.“ L5,13 A ztáh ruku Ježíš, dotče se jeho řka: „Chci, buď čist.“ A ihned odjide od něho malomocenstvie. L5,14 A on přikáza jemu, aby žádnému nepravil, „ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za očištěnie tvé, jakož jest přikázal Mojžieš na svědectvie jim“. L5,15 I procházieše viece řeč o něm a scháziechu se zástupové mnozí, aby slyšali jeho a byli uzdraveni od nemocí svých. L5,16 Ale on odcházieše na púšť a modléše se. L5,17 I stalo se jest v jednom dni, a on sedieše uče, i biechu zákonníci sediece, a zákona učitele, kteříž biechu přišli ze všelikého hrádku galilejského a židovského i jeruzalémského, a moc páně bieše k uzdravování jich. L5,18 A aj, mužie nesúce člověka na loži, jenž bieše dnu trpíci, i hledáchu jeho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by stranu jeho vnesli, pro zástup vstúpili sú na střechu a skrze pokrytie pustili ho s ložem uprostřed před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když užře, řekl jest: „Člověče, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 I počechu mysliti mistři a zákonníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví rúhanie? Ktož muož odpustiti hřiechy? Jediné sám buoh.“ L5,22 A když pozna Ježíš myšlenie
