poručenstvie zajisté na mrtvých potvrzeno jest, jinak ještě nenie platno, dokudž jest živ ten, jenž poručenstvie učinil. Hb9,18 Protož ani prvnie zajisté bez krve potvrzeno jest. Hb9,19 Neb když byla čtena všecka přikázanie zákona od Mojžieše všemu lidu, vzem krev kozlovú a býkovú s vodú a vlnú črvenú a yzop, ty jisté kniehy i vešken lid pokropil jest Hb9,20 řka: „Tato jest krev svědectvie, kteréž jest rozkázal k vám buoh.“ Hb9,21 Také stánek i všecka osudie, ješto k službě chrámu příslušiechu, krví též pokropil jest. Hb9,22 A všecko téměř ve krvi se čistí podlé zákona a bez vylitie krve nebývá odpuštěnie hřéchóv. Hb9,23 Protož potřebné jest, aby příkladové zajisté nebeských věcí těmi věcmi se čistili. Ale samy nebeské věci lepšími obětmi nežli těmito. Hb9,24 Neb ne rukú udělané v svatiny všel jest Ježíš, v příklady pravých věcí, ale v samo nebe, aby se ukázal nynie tváři božie za nás. Hb9,25 Ani aby obětoval často samého se, jakožto biskup vchodil jest do svatiny na každý rok ve krvi cizie, Hb9,26 jinak musil by často trpěti od počátka světa, ale nynie jednú na skonání věkuov k zkažení hřiecha skrze obět svú ukázal se jest Hb9,27 a jakož ustaveno jest lidem jednú umřieti. Potom pak súd. Hb9,28 Tak i Kristus jednú jest obětován k shlazení mnohých hřiechóv. Ale potom bez hřiechu ukáže se těm, jenž ho čekají k spasení.
X.
Hb10,1 Stien zajisté maje zákon budúcieho dobrého, ne sám obraz těch věcí, ješto v pravdě sú po všecka léta týmiž obětmi, kteréž obětují bez přestánie, nikdy nemóž přistupujících dokonalých učiniti, Hb10,2 jinak by byli přestali obětovati, protože by neměli potom žádného svědomie hřiecha služebníci, jednú jsúc očištěni. Hb10,3 Ale v těch připomínanie hřiechóv děje se na každé léto. Hb10,4 Neb nepodobné jest krví býkovú a kozlovú odjieti hřiechy. Hb10,5 Protož všed na svět die: „Obětí a daróv nechtěl si, ale tělo připravil si mi. Hb10,6 Zápalné oběti, a za hřiech nelíbily sú se tobě. Hb10,7 Tehda sem řekl: Aj, já jdu. Hb10,8 Na počátku knih psáno jest o mně, abych činil, bože, vuoli tvú.“ Svrchu pověděv: „Že obětí a daróv a zapálených obětí i za hřiech nechtěl si, aniž se tobě líbilo to, což podlé zákona se obětuje.“ Hb10,9 Tehda sem řekl: „Aj, já jdu, abych činil, bože, vóli tvú.“ Odjímá prvnie, aby ustavil druhé, Hb10,10 v kteréžto vuoli posvěceni sme skrze obětovánie těla Kristova jednú. Hb10,11 A každý zajisté kněz hotov jest, na však den přisluhuje a též oběti často obětuje, ješto nikdy nemohú odjieti hřiechóv. Hb10,12 Ale tento jednu za hřiechy obětovav obět, na věky sedí na pravici božie, Hb10,13 potom čakaje, až by položeni byli nepřietelé jeho podnož noh jeho. Hb10,14 Jednú zajisté obětí dokonal na věky posvětcené. Hb10,15 Ale přisvědčuje nám to i duch svatý, neb když jest řekl: Hb10,16 „Toto jest svědectvie, kteréž svědčiti budu k nim, po těch dnech, die pán. Dávaje zákony mé v srdcích jich a v mysléch jich napíši je Hb10,17 a hřiechóv jich a nepravostí již nezpomanu viece.“ Hb10,18 A kdež jest jich odpuštěnie, tu nenie obětí za hřiech.
Hb10,19 Protož, bratřie, majíce doúfanie, že vejdem do svatiny ve krvi Kristově, Hb10,20 jenž začal nám cestu novú a živú skrze zástěru, to jest tělo své, Hb10,21 a kněze velikého nad domem božím, Hb10,22 přistupmež s pravým srdcem a v plnosti viery, skropiec srdce od svědomie zlého a umyjíc tělo vodú čistú, Hb10,23 držmež naděje našie vyznánie neúchylné, neb věrný jest ten, jenž zaslíbil, Hb10,24 a pilni buďme sebe vespolek v popuzování lásky a dobrých
