a posmieváchu se jemu. L16,15 I vece jim: „Vy ste, jenž se spravedliví činíte před lidmi, ale buoh zná srdce vaše, neb což lidem vysoké jest, ohavné jest před bohem. L16,16 Zákon a proroci až do Jana a odtud královstvie božie zvěstuje se a každý v ně násilé činí. L16,17 Ale snáze jest nebi i zemi pominúti, než z zákona jednomu slovci upadnúti. L16,18 Každý ktož púštie ženu svú a jinú pojímá, cizoloží a ktož puštěnú od muže pojímá, cizoloží.“
L16,19 „Člověk jeden bieše bohatý a obláčieše se v zlatohlav a v kment a hodováše na všaký den sktvostně. L16,20 A bieše jeden žebrák jménem Lazar, kterýž ležieše u vrat jeho, nežituov plný, L16,21 žádaje nasycen býti z drobtuov, kteříž padáchu s stolu bohatce, a žádný jemu nedáváše, ale i psi přicházejíce, lzáchu nežity jeho. L16,22 I stalo se jest, že umřel žebrák, a nesen byl od anjeluov do luona Abrahamova. Ale umřel jest i bohatec, a pohřeben jest v pekle. L16,23 A pozdvih očí svých, když bieše v mukách, uzřel jest Abrahama zdaleka a Lazara v luonu jeho. L16,24 A on volaje, řekl jest: Otče Abrahame, smiluj se nade mnú a pošli Lazara, ať omočí konček prsta svého u vodě, aby svlažil jazyk mój, nebť se mučím v tomto plameni. L16,25 I řekl jest Abraham: Synu, rozpomínám se, žes bral dobré věci v životě svém, a Lazar též zlé, nynie pak tento se těší, a ty se mučíš. L16,26 A v těch ve všech věcech mezi námi a vámi cíl veliký uložen jest, aby ti, kteříž chtie odsud, k vám nemohli ani odonud sem přijíti. L16,27 I vece: Ale prosím tebe, aby ho poslal do domu otce mého, L16,28 nebť mám pět bratruov, aby svědčil jim, aby i oni nepřišli v toto miesto muk. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechť jich poslúchají. L16,30 A on vece: Nic, otče Abrahame, ale ač kto z mrtvých šel by k nim, pokánie činiti budú. L16,31 I vece jemu: Poněvažť Mojžieše a prorokuov neposlúchají, ani ač by kto vstal z mrtvých, uvěřie jemu.
XVII.
L17,1 A k učedlníkóm svým vece: „Nepodobné jest, aby nepřišla pohoršenie. Ale běda tomu, skrze kerého přicházejí. L17,2 Užitečnějie jest jemu, aby kámen žrnovní vložen byl na hrdlo jeho a uvržen byl v moře, nežli by pohoršil jednoho z maličkých těchto. L17,3 Pilni sebe buďte, shřeší li bratr tvuoj proti tobě, potresci jeho. Bude li pokánie činiti, odpusť jemu. L17,4 A byť sedmkrát za den shřešil proti tobě a sedmkrát za den obrátil se k tobě řka: Žel mi jest, odpusť jemu.“ L17,5 I řekli sú apoštolé pánu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 Ale pán vece: „Budete li mieti vieru jako zrno horčičné, diete tomu dřevu, jahodě mořské: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechne vás. L17,7 Kto z vás maje služebníka, an oře aneb voly pase, jenž když se s pole vrátí, řekl by jemu: Ihned jdi a sedni za stuol. L17,8 A neřekl by jemu: Připrav, co bych večeřal, a přepaš se a služ mi, ažť se najiem a napiem, a potom jiesti budeš a píti? L17,9 Zdali má milost sluha ten, že jest učinil, což jemu rozkázal? L17,10 Nemním. Tak i vy když učiníte všecky věci, kteréž vám přikázány, řcete: Sluhy neužitečné smy, což sme měli učiniti, učinili sme.“
L17,11 I stalo se jest, když jdieše do Jeruzaléma, dieše mezi Samaří a Galileí. L17,12 A když vcházieše do jednoho hrádku, potkalo ho deset mužuov malomocných, kteřížto stáli sú zdaleka, L17,13 pozdvihli hlasu řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi!“ L17,14 Kteréžto když uzře, řekl jest: „Jděte a ukažte se kněžím.“ I stalo se jest, když sú šli, očištěni sú, L17,15 ale jeden z nich když uzře, že učištěn jest, vrátil se jest, s velikým hlasem velebě boha. L17,16 A pad na tváři svú před nohy jeho, dieky čině,
