člověka jest. J5,28 Neroďte se diviti tomu. Nebť přijde hodina, v niež všickni, jenž v hrobiech sú, uslyšie hlas jeho J5,29 i pójdú, ktož sú dobré věci činili, vzkřiešenie života, ale ktož zlé věci činili, vzkřiešenie súdu. J5,30 Nemohu já sám od sebe činiti ničehuož, ale jakož slyším, súdím, a súd muoj spravedlivý jest. Neb nehledám vuole mé, ale vuole toho, jenž mě poslal. J5,31 Jestliže já svědectvie vydávám sám o sobě, svědectvie mé nenie pravé, J5,32 jiný jest, jenž svědectvie vydává o mně, a viem, že pravé jest svědectvie jeho, kteréž vydává o mně. J5,33 Vy poslali ste k Janovi a svědectvie vydal jest pravdě. J5,34 Ale já ne od člověka svědectvie přijímám, ale i tyto věci pravím, abyšte vy spaseni byli. J5,35 On bieše lucerna svietiecí a hořécí, ale vy nechtěli ste se na čas veseliti v světle jeho, J5,36 já pak mám svědectvie většie nežli Jan. Neb skutkové, kteréž mi dal otec, abych je dokonal, ti skutkové, kteréž já činím, svědectvie vydávají o mně, že otec mě poslal. J5,37 A jenž mě poslal otec, on svědectvie vydal jest o mně. Ani ste hlasu jeho kdy slyšeli, ani tváři jeho viděli J5,38 a slova jeho nemáte v sobě přebývajície, neb kohož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Ptajte se na písma, neb vy domnieváte se v nich život věčný mieti, a tať sú, ješto svědectvie vydávají o mně, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. J5,41 Slávy od lidí nepřijímám, J5,42 ale poznal sem vás, že milovánie božieho nemáte v sobě. J5,43 Já přišel sem ve jméno otce mého, a nepřijeli ste mne. J5,44 Příde li jiný ve jméno své, toho přijmete, kterak muožete vy věřiti, ješto chválu jeden od druhého přijímáte a chvály, kteréž od samého boha jest, nehledáte? J5,45 Neroďte se domnievati, že bych já měl žalován na vás u votce mého. Jestiť, kto žaluje na vás, Mojžieš, v němž vy naději máte. J5,46 Neb byšte věřili Mojžiešovi, věřili byšte snad i mně, neb jest on o mně psal. J5,47 Poněvadž slovo jeho nevěříte, kterak slovóm mým uvěříte?
VI.
J6,1 Potom odjide Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadis, J6,2 a jdieše za ním množstvie veliké, neb vidiechu divy, kteréž činieše nad těmi, jenž nemáháchu. J6,3 Tehda bral se jest na horu Ježíš a tam sedieše s učedlníky svými. J6,4 A bieše blízko Velika noc, den sváteční židovský. J6,5 Protož když pozdviže oči Ježíš a uzře, že množstvie veliké jde k němu, die Filipovi: „Odkud kúpíme chlebuov, aby jedli tito?“ J6,6 Ale to pravieše pokúšeje jeho, neb on vědieše, co by měl učiniti. J6,7 Odpovědě jemu Filip: „Za dvě stě peněz chlebuov nestačí jim, aby každý z nich maličko něco vzal.“ J6,8 Die jemu jeden z učedlníkuov jeho Ondřej, bratr Šimona Petra: J6,9 „Jest dietě jedno tuto, ješto má pět chlebuov ječných a dvě rybě, ale to co jest mezi tak mnohé?“ J6,10 Tehda die Ježíš: „Kažte lidem siesti.“ A bieše sena mnoho na miestě. Protož sedlo jest mužuov v počtu jakožto pět tisícuov. J6,11 I vzal jest chleby Ježíš, a když dieky učinil, rozdával sedícím, též i z ryb, jakž sú mnoho chtěli. J6,12 A když se najedli, řekl jest učedlníkóm svým: „Sbeřte, kteříž sú zbyli drobtové, aby nezhynuli.“ J6,13 Tehda sebrali sú a naplnili dvanást košuov drobtuov z pěti chlebuov ječných a ze dvú ryb, ješto sú zbyli těm, kteříž sú jedli. J6,14 Tehda ti lidé když uzřechu ten div, kterýž byl učinil, praviechu, že tento
